Josef Cibuzar
A tým (sezóna 2021/2022) Z 17 B 1 A 2
Junioři (sezóna 2021/2022) Z 10 B 10 A 5
Před loňskou sezónou ses zjevil v přípravném zápase ve kterém jsi vstřelil hned branku. Vzpomeneš si ještě dnes na ten moment?
J.C.Na ten zápas a gól si určitě vzpomenu, ale zároveň se mi vybaví rozporuplné pocity, které jsem s tím měl spojené. Sice jsem byl rád za branku, ale zároveň jsme tam prohráli, takže ty pocity jsou smíšené. Také si myslím, že na tu branku jen tak nezapomenu. Mára (Marek Hrubý) mi jí čas od času v kabině předhodí, protože po zbytek sezóny jsem už těch bodů moc nepřidal (smích). Já vlastně ani moc na nějaké statistiky nejsem, hlavně když se daří týmu. Na druhou stranu nebudu lhát, když se povede branka a ještě k tomu vítězství, je to o to sladší pocit (smích).
Během sezóny, kterou jsi odehrál jak za A tým a juniory si se dokázal seznámit se zdejším prostředím. Jak se Ti ve Strakonicích líbí?
J.C. Musím říct, že ve Strakonicích se mi líbí, i když znám zatím nejvíc stadion (smích). Hlavně jsem rád za to, jaká je v kabině parta, a jak se tady lidé baví hokejem. Nemyslím tím jen hráče, ale atmosféra mi přijde pěkná i od fanoušků a to jsem od hráčů slyšel, že jsem tady ještě nezažil plný dům, jako byl třeba na finále v roce 2017/2018 (finále KL s Č. Krumlovem – 2000 diváků – pozn. autora).
V nadcházející sezóně budeš působit v trenérské roli u několika výběrů. Jak se na novou výzvu těšíš a máš již nějaké zkušenosti s trénováním?
J.C. Nabídku na trénování jsem od HC dostal a musím říct, jsem za tuto příležitost moc rád a těším se na nové výzvy. Jednak, už kvůli atmosféře o které jsem mluvil, ale také to může být příležitost pro můj osobní rozvoj, který mi může do budoucna hodně dát. Na druhou stranu nějaké zkušenosti už mám od p. Pytlíka, kterému jsem pomáhal s kempy, a také jsem dva roky pomáhal trénovat děti v Motoru ČB. Zde ve Strakonicích za sebou máme letní přípravu, kde se mi líbilo, jak si uměly děti sáhnout na dno a skvěle makaly. Já osobně jsem chodil pomáhat s náborem, druhou, třetí, čtvrtou, pátou třídou a mladšími žáky. U všech kategorií jsme se zaměřovali na obratnost, odrazovou sílu, posilování vlastní váhou a u mladších žáků jsme se hodně zaměřili na práci s hokejkou. Mladší žáci objížděli i hokejbalové turnaje a předváděli dobré výkony,co mi říkal Beny (Jiří Beneš – trenér mladších žáků ). Jsem rád, že trenéři s kterými spolupracuji, tak většinou hrají v A-týmu například Mára (Marek Hrubý), Jířa (Jakub Jiřinec), Růža (Tomáš Růžička).
Jelikož nepocházíš z líhně odchovanců a každý nezná tvou kariéru, mohl bys nám popsat tvou hokejovou cestu?
J.C. Začínal jsem v Motoru ČB, kde jsem působil až do mladšího dorostu a zde jsem stihl odehrát jeden rok. Ve druhém roce přišel nový trenér, s kterým jsme si úplně nepadli do oka, tak jsem zvolil cestu hostování ve Žďáru nad Sázavou, kde měl p. Pytlík svou akademii. Vzhledem k tomu, že se obě sezóny celkem povedly, tak jsem šel na zkoušku do Třince, kde začala má peripetie se zraněními. Nejprve to bylo rameno, které mě vyřadilo v přípravě ze hry a než jsem se dal dohromady, měl Třinec tým poskládaný a já tak zůstal mimo hru. Chtěl jsem ještě zkusit návrat do Motoru ČB, ale ty tři měsíce absence byly znát, a tak jsem zamířil na střídavé starty do Písku, ale celá sezóna byla poznamenána těmi zraněními. Při další přípravě opět v Motoru se situace opakovala, ovšem tentokrát ještě s horším průběhem.Musel na operaci a lékař mi tehdy oznámil, že mám definitivně po hokeji. Musím říct, že to byl pro mě obrovský šok a zároveň zklamání. Tady musím jednoznačně vyzdvihnout přínos rodiny a bývalé přítelkyně, kteří mě v té době drželi psychicky nad vodou, i když to nebylo jednoduché… Rok a půl jsem tedy chodil na rehabilitace a injekce a čekal jsem, co bude. Poté se mi ozval trenér Martin Všetečka, jestli bych nechtěl zkusit trénovat s HC na ledě a tady už se dostáváme k začátku našeho rozhovoru a prvnímu zápasu proti Vimperku (smích). Závěrem bych rád dodal, že nebýt Martina, už bych asi u hokeje nebyl, za což mu moc děkuji.
Ve svém mladém věku máš ještě de facto vše před sebou. Uvažuješ do budoucna o nějakém posunu, jak v hráčské kariéře, tak v trenérské?
J.C. Jsem teď ve Strakonicích a udělám vše pro to, aby se nám s týmem dařilo a těšili jsme fanoušky. Myslím, že co se týká nějakého osobního posunu, už do toho moc velké naděje nevkládám a jsem hlavně rád, že mi drží zdraví… Měl jsem nějaké nabídky po sezóně z Německa, ale i díky tomu, že HC přišlo s nabídkou a možností trénovat, nebylo co řešit.