Sérii rozhovorů s trenéry po uplynulé sezóně nemůžeme začít nikde jinde, než u nejmenšího výběru druhé třídy. Jak se dařilo nově vzniklému trenérskému štábu? Jaké priority si nastavili s nejmladšími hráči? O tom všem, se dočtete, na následujících řádcích.
U druhé třídy bylo nové trenérské složení, které spolu předtím nikdy nespolupracovalo. Jak se vám společně trénovalo a kdo měl případně jaké role?
Před začátkem této sezóny přišel do klubu trenér David Káňa, který s sebou přinesl bohaté trenérské zkušenosti, a to nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. U nově vznikající 2. třídy ho v pozici asistenta doplnil Josef Hodánek, odchovanec a bývalý obránce místního HC. Jsme moc rádi, že v průběhu přípravy se tento trenérský tandem rozšířil o Tomáše Růžičku, zkušeného hokejistu, bývalého kapitána HC, a především člověka s velkým hokejovým přehledem. Trenérské role v týmu byly rovnocenně nastaveny, postaveny na vzájemné diskuzi a shodě. Samozřejmě s využitím cenných zkušeností Davida Káni, a to především co se týká systematiky, organizace a náplně tréninkových jednotek. Role vedoucího mužstva se ujal Josef Hodánek.
V sezónních reportech se dala číst pozitivní atmosféra a nadšení ze zlepšujících se schopností hráčů. Měla tedy sezóna stoupající křivku?
V této hokejové třídě se sešli zástupci nejen příslušného ročníku 2014, ale i 2015 a 2016. Navíc celý tým byl poznamenán ročním výpadkem způsobeným pandemií. Většina dětí tak začínalo téměř od nuly, pouze s pár zkušenostmi ze školy bruslení. V tomto ohledu si myslím, že trenérský tým odvedl velice dobrou práci, protože se podařilo hráče a hráčky, mimochodem ty byly v týmu 4, dovést na velmi slušnou bruslařskou úroveň a smazat tak ztracený rok. To se projevovalo nejen v tréninku, kdy bylo možno zařazovat stále složitější cvičení, ale i v zápasech, kdy byl zápas od zápase vidět velký progres přespříč celým týmem. Postupně si celý tým začal v tréninku osvojovat i základní práci s kotoučem, avšak stále převládal důraz na bruslení, především jeho techniku a provedení. V tomto je názor trenérského týmu jasně nastaven, nejprve kvalita bruslení a poté až práce s kotoučem.
Mohl byste uvést jeden zápas v sezóně, který se vám líbil nejvíc, nebo měl největší úroveň?
Každý turnaj a každý zápas byl specifický, ukázal to, na čem je potřeba pracovat dále, ale zároveň i reflektoval dosavadní práci v tréninku. Určitě je nutno vyzdvihnout především poslední zápasy, kdy jsme nejen skvěle bruslili, ale už se dařilo i s pukem. Závěr této sezóny se již nesl ve znamení té následující, tak hráči ročník 2014 a 2015 odehráli svá separátní utkání. Ročník 2014 se postavil v derby králům z Písku. V těchto věkových kategoriích průběh zápasu výrazně ovlivňují 1 až 2 hráči, kteří již hrají delší dobu, a tak jejich práce s kotoučem převyšuje ostatní. Soupeři se podařilo vstřelit více branek, avšak bruslařsky byl zápas vyrovnaný. Dalším aspektem je i to, že celý tým neměl stabilního brankáře, ale v bráně se vystřídala většina hráčů. Cílem je to, aby si každý vyzkoušel tíhu brankářského řemesla. Ročník 2015 (+ hráči 2016) ve stejném utkání přesvědčivě přehráli Písek, a to vysokým poměrem. Poté jsme přijali výzvu jihočeského Motoru. I ten se podařilo zdolat na obou kluzištích. Třešničkou na dortu byla pak pro hráče účast na turnaji v Písku, kde si hráči ročníku 2015 + 2016, bez prohry a s výraznými vítězstvími, přesvědčivě došli pro zlaté medaile.
Hráči se učí základy hokeje na ledu, ale hokej je i plný historie, příběhů atd. Snažíte se dětem ukázat i tyto stránky hokeje, a jak to případně děti zajímá?
Hokejová historie, především ta česká, je plná pamětihodných událostí. Týká se to nejen dosažených výsledků nebo získaných pohárů či medailí, ale i osobní statečnosti nebo nároční hrdosti (viz. rok 1969 a souboj proti SSSR ve Stockholmu). Do letní přípravy nebo soustředění bude zařazen i blok týkající se právě historie hokeje. Děti postupně vstřebávají základy hokeje a hokejová pravidla. Jsme velmi překvapeni a potěšeni kolik dětí hokejem doslova žije. Jak bylo zmíněno, tak nejen hokej je dětem vštěpován a zarýván pod kůži, ale také především slušné a správně chování mimo led. Důležitost školy zde ani nebudeme zmiňovat, ta je a bude vždy základ. Všechny tyto aspekty jsou velmi důležité jak pro osobní rozvoj hráčů, tak i z pohledu reprezentace klubu HC Strakonice.
Na závěr bych poprosil o shrnutí sezóny jako celku.
Začátek sezóny byl ve znamení očekávání, a to nejen vzhledem k novému složení trenérského týmu, ale také kolik se vůbec sejde dětí a jak se na nich podepsal ten rok pauzy. Ročník 2014, tedy ten, pro který byla primárně 2. třída určena, bohužel počtem nedosahoval potřebných čísel, tak byl doplněn o hráče 2015 a 2016. Začalo se letní přípravou, kterou tým absolvoval poprvé a proběhla dle představ. Na led se tým poprvé dostal až koncem srpna. Zde začala ta skutečná a tvrdá práce. Nyní, při zpětném pohledu, lze konstatovat, že vše se podařilo a výkony dětí nejen v tréninku, ale i v zápase, rostli před očima. To způsobovalo radost a hrdost nejen u trenérů, ale také u rodičů. Sezóna začínala s 20 hráči, na konci jich bylo 27. Během roku se podařilo začlenit do týmu i několik šikovných dětí ze školy bruslení. Pro tyto děti byl sice skok do rozjetého týmu složitý, ale poprali se s tím statečně a je to pro ně velký základ do dalšího ročníku. Nutno ještě zmínit jednu věc. Tou je fungování týmu a jeho zázemí. To bylo příkladné. Spolupráce s rodiči i jejich zapojení do chodu týmu, podpora dětí. Během roku rodiče organizovali i několik „stmelovacích“ akcí. Zároveň je potřeba i vyzdvihnout podporu ze strany vedení klubu, které pomohlo realizovat řadu věcí pro zlepšení chodu týmu nebo zázemí pro hráče. Pokud hodnotit celou sezónu známkou, pak by to byla 2. Stále je co zlepšovat a na čem pracovat. Bruslení, jako základ hokeje, bylo, je a bude prioritní.
Trenérský tým 2. třídy