Junioři se vrátili k tréninku.

V tomto týdnu se k tréninkovému procesu, přímo na ledové ploše vrátili junioři HC Strakonice, pod vedením trenéra Martina Všetečky. Na období bez hokeje, nově opravenou kabinu, ale i na rozpačitý start, jsme se zeptali v rozhovoru dvou juniorů – Filipa Vaněčka a Petra Hradského.

Společně s dalšími spoluhráči, jste si svépomocí opravili a tím pádem i vylepšili kabinu. Kdo s tímto nápadem přišel a jak se vám nové prostředí líbí?

F.V. S nápadem přišel trenér Martin Všetečka, který zajistil nějaké sponzory na menší opravu kabiny. Vypadá to mnohem lépe než předtím.

P.H. S nápadem a návrhem, že by bylo dobré opravit kabinu přišel Martin Všetečka. Když jsme se o zamýšlené opravě dozvěděli, tak jsme se s dalšími hráči bavili o tom, že by bylo fajn, abychom se do této činnosti taky zapojili, čili to bylo kolektivní rozhodnutí a jsme rádi, že jsme se na tom mohli podílet.

Při této „nehokejové“ činnosti dochází i k utužování kolektivu. Bylo tomu tak i v tomto případě?

P.H. Co se týká utužování kolektivu, tak to samozřejmě k takové akci patří. Jak už to u těchto akcí bývá, tak jsme si užili i dost srandy, a jelikož máme skvělou partu, tak myslím, že nám to šlo i docela od ruky, čili zpětně se to dá hodnotit, jako skvělá akce.

Když se přesuneme zpět k hokeji, tak od včerejška (čtvrtka – pozn. redakce) je možné opět trénovat přímo na ZS (ačkoliv v rouškách). Vítáte tuto možnost, a jak jste se na led těšili?

F.V. Na led jsme se určitě těšili. Sice to trošku kazí fakt, že můžeme trénovat pouze po skupinkách, ale i tak jsme rádi za to, že jsme se konečně vrátili na led.

P.H. Já bych navázal v tom směru, že ty dva měsíce, kdy jsme byli bez ledu, byli hodně náročné. Sice se dá říct, že ty tréninky s rouškou nejsou moc hokejové, ale i tak jsme rádi, že na ten led vůbec můžeme jít a trénovat. Přeci jen cvičit doma sám je jedna věc, ale v tom kolektivu je to úplně něco jiného. Nehledě i na to, že si můžeme v kabině popovídat, utužit partu, což samozřejmě při samostatných trénincích nešlo. Teď nezbývá než doufat, že už k žádnému uzavření nedojde a postupně se snad vrátí i ty zápasy.

Na led jste se dostali po delší době. Jak jste se připravovali, kdy byla omezena možnost tréninků a ovlivní tato skutečnost podle vás soutěž juniorů?

F.V. Já jsem se snažil udržovat cvičením, podle určitého tréninkového plánu, který jsme dostali. Jinak co se týká ovlivnění soutěže, tak myslím, že bude záležet na každém hráči zvlášť, jak se připravoval a udržoval si fyzičku, což vlastně bylo to jediné, co jsme mohli v „individuálu“ dělat.

P.H. Myslím, že jsme to měli všichni tak nějak podobně. Cvičili jsme doma, čili cviky, které se dají praktikovat bez tělocvičny, která byla v rámci zimáku zavřená. Já osobně jsem dělal kliky, cvičil s činkami atd. Co jsem se se spoluhráči bavil, tak někteří chodili i běhat, takže ve výsledku bych řekl, že není nikdo, kdo by se flákal a vůbec nic nedělal (úsměv). Co se týká soutěže, tak tu to určitě ovlivní, ale na druhou stranu, jsme na tom všichni stejně, takže by to nemělo nikomu sloužit jako výmluva.

Když se ohlédneme za již odehranými zápasy, tak vám se v nich výsledkově příliš nedařilo, ačkoliv to nebyly debakly, ale spíše šlo vždy o „jednotřetinový“ výpadek. Jak se na toto díváte a co podle vás změnit, aby se tyto výpadky již neopakovaly?

F.V. Tady bych začal od konce otázky a řekl bych, že bude důležité, abychom se soupeři herně nepřizpůsobovali, ale snažili se hrát svou hru. Jinak co se týká výsledků, tak ty určitě zlepšit chceme, ale bude záležet jen na nás, jak k tomu hlavně v hlavě přistoupíme…

P.H. Je pravda, že ty výsledky nebyly úplně špatné, ale zároveň jsme rozdali více bodů, než jsme chtěli. Co se týká naší „speciality“, tak ta byla hlavně v začátcích zápasu, kdy se nám několikrát povedlo inkasovat branku v prvním střídání, což s námi kolikrát zamávalo. Celkově je to o té labilitě, která nás srážela dolů. Jaká je z toho cesta ven? Hlavně musíme makat jako tým, přistupovat k tomu zodpovědně a plnit úkoly, s kterými na led jdeme, protože jsme si už v několika zápasech vyzkoušeli, že když do toho tzv. šlápneme, tak se dostaví i výsledek.

 

(Sestřih z domácí přípravy – junioři HC Strakonice)