Josef Ešler – ročník 2004 patří mezi odchovance strakonického hokeje, kde působil až do 8. třídy. Přes Litvínov se před letošní sezónou dostal až do Španělska.
Přinášíme rozhovor, kde nám Pepa prozradil nejen své plány, ale také, jak to má s počasím, nebo s fotbalem.
V létě jsi vyměnil klasické brusle za ty in-linové. Co Tě k tomu vedlo, a jak ses k in-line hokeji dostal?
J. E. Byl jsem v Litvínově a v tu dobu nás bylo pět gólmanů. Byl jsem tam čtvrtým rokem a začínal pátý, tudíž jsem měl za sebou tři roky v dorostu. Jelikož se udělala ve starších žácích – 9.třída, tak se to všechno posunulo. První dva roky jsem měl v Eliod extralize dorostu dohromady odchytáno 14 zápasů, což pro mě bylo opravdu málo, ale zase jsem byl hodně vytížený v druhém týmu, což bylo Litvínovské béčko, a tím byl Most. Byl jsem tam 2 roky velmi vytížený, a dokonce jsme mohli tu druhou sezonu i postoupit do extraligy, ale kvůli tomu, že to byl B tým, tak to nešlo. Třetí rok jsem měl šanci chytat jako nejstarší v týmu, ale přišel covid a vše se přerušilo. První rok v juniorce jsem nedostal šanci nikde, a druhý rok jsme se s trenéry shodli na tom, že bude lepší, když si na rok najdu tým na hostování. Věděl jsem, že by to za rok bylo stejné, tak jsem kontaktoval agenta, který by mi mohl s tímto problémem pomoci, ale bohužel mě potopil ještě víc než Litvínov za celé mé čtyři roky působení. V tu dobu jsem si našel přítelkyni a její strýc Martin Mecera, který trénuje národní tým v inline hokeji, přišel s nápadem, že bych mohl zkusit hrát in-line hokej ve Španělsku a tím to vlastně celé začalo. Rád bych na tomto místě využil tu možnost, abych mu poděkoval za to, že jsem nemusel přestat hrát hokej.
Zatímco v Čechách teploty klesají, Ty si užíváš příjemného klimatu. Hrál i tento faktor roli v tvém rozhodování?
J. E. Určitě to roli nehrálo, přece jenom jsem tu kvůli hokeji, takže to mě v tuto chvíli zajímá nejvíc. Nechtěl jsem končit s hokejem v osmnácti letech a toto byla obrovská šance. Na druhou stranu je určitě příjemné, mít tu stále kolem 25 stupňů, a to je prosinec. Je pravdou, že začátky pro mě osobně byly těžké, protože stadiony nejsou klimatizované a je tam vedro, na které nejsme v česku zvyklí, ale postupem času jsem se aklimatizoval.
Hraješ ligu ve Španělsku, která patří k těm nejlepším v in-line hokeji. Už jsi stačil nasát atmosféru, a jak bys ligu ohodnotil co do kvality?
J. E. Bohužel jsem stihl jen čtyři zápasy v Elite lize, a musím říct, že moc lidí na zápasy nechodí. Můj první zápas jsme hráli v Madridu, kde bylo okolo 200 diváků, ale musím říct, že Španělé dokáží vytvořit parádní atmosféru i v takto malém počtu. Mám štěstí, že mohu hrát všechny ligy co náš tým hraje. Ta první Elite liga je opravdu kvalitní, je to rychlé, jsou tam individuálně kvalitní hráči, ale ty ostatní ligy se s tím bohužel moc srovnávat nedají. Je to mnohem pomalejší, hrají to starší hráči ale i přes to jsou to velmi vyhrocené zápasy, jelikož to nemůžou hrát všichni hráči z nejvyšší ligy.
Nyní ses dal na in-line, ale přesto se musím i zeptat na hokej lední. Máš v plánu do budoucna se k hokeji vrátit?
J. E. Zatím nic do budoucna neplánuji, spíš se soustředím na to, co je teď a snažím se podávat ty nejlepší výkony. Nějaké nabídky na návrat k hokeji jsem měl, ale nebyly zajímavé až na jednu, kterou bych, ale zatím nerad zveřejnoval, protože jak říkám, soustředím se na to, co je teď. Pokud by ale přišla zajímavá nabídka, tak bych asi neváhal.
Ačkoliv se spolu bavíme o hokeji, musím se dotknout i probíhajícího MS ve fotbale. Co říkáš na fotbalovou atmosféru ve Španělsku a co fanoušci všeobecně?
J. E. Fotbal jsem moc nesledoval, když jsem přijel do Španělska, ale co začalo MS světa v Kataru, tak jsem to začal dost sledovat. Španělsko je fotbalová země a tady se to opravdu člověk naučí. Přece jenom, když se tady hraje nějaké to fotbalové utkání, je to blázinec. Všechno je uzavřené, jsou plné hospody a všichni fandí. A jak jsem zmiňoval, lidé tady dokážou vytvořit neuvěřitelnou atmosféru. A i když Španělsko vypadlo v play off, tak tady se nepřestalo fandit, lidé fandili Portugalsku a teď po vyřazení Portugalska se fandí Argentině. A myslím si, že když Argentina vyhraje (rozhovor vznikl před finále MS – pozn. autora), tak tu budou stejné oslavy, jako kdyby vyhrálo Španělsko
Španělsko je rozlohou trochu větší než ČR (úsměv). Jak je to s cestováním na zápasy?
J. E. S cestováním to máme tak, že jezdíme dvěma auty, protože je to mnohem rychlejší než autobus, ale máme i tři zápasy, na které musíme létat letadlem. Konkrétně se jedná o Mallorcu a dva Kanárské ostrovy. Bylo pro mě velmi těžké si na toto zvyknout, ale myslím si, že už je to lepší. Když zavzpomínám na svůj první zápas v Madridu, který je vzdálený od Oropesy cca 500 kilometrů a je to 5 hodin cesty autem, tak to byla opravdu síla… Po zápase mám rád svůj klid a nebyl jsem úplně nadšený, když jsem musel sedět pět hodin po zápase v autě. Ale zatím nejhorší cesta byla minulý víkend, když jsme byli na Tenerife, protože jsme museli jet tři hodiny do Barcelony autem, poté čtyři hodiny letět, jet hodinu z letiště na stadion a ve výsledku se samotný zápas ani neodehrál. To si člověk připadá, jak nějaký cestovatel. Další výlet, který snad bude zakončen zápasem, nás ale teprve čeká, a to výjezd do Valladolidu, který je vzdálen 700 km, takže nás čeká tak 10 hodin cesty.
