S mladšími žáky jste absolvoval týdenní soustředění. Jak byste ten týden zhodnotil?
J.R. Letos jsme měli soustředění formou příměstského tábora, kdy se hráči vždy ráno sešli a celý den jsme se věnovali sportu. Hráči absolvovali každý den dvě tréninkové jednotky na ledě, dvě na suchu a samozřejmě nezbytně nutné protahování a kompenzační cviky. Hráči tak absolvovali pět tréninkových jednotek denně, což bylo samozřejmě náročné, ale hráči jsou ještě ve věku, kdy parádně regenerují, takže si myslím, že to bylo úměrné.
Mluvil jste o sportovním týdnu. Předpokládám tedy, že soustředění nebylo pouze o hokeji.
J.R. Samozřejmě. Pokud jsme nebyli na ledě, věnovali jsme se jiným sportům. Ať už to byl klasický fotbal, nebo jsme též zapojili ragby. Ono se to může zdát zvláštní, ale ragby je pro hokejistu výborný doplněk stejně jako basketbal, či florbal. Jde o to, že hráč musí koordinovat jiný pohyb rukou a nohou a do toho ještě ten nevyzpytatelný tvar míče, který se odráží netypicky a nutí hráče přemýšlet zase trochu jinak, než u klasických sportů.
Ragby je sport gentlemanů, ale velmi tvrdý. Neměl jste občas strach, aby se to tzv. nezvrhlo?
J.R. Ano měl, ale člověk musí korigovat emoce, které ragby přináší. Měli jsme po každém zápase, který hráči hráli sraz, aby si uvědomili, že jsou stále jeden tým (úsměv). Víte, i tohle je pro hráče důležité, aby si vyzkoušeli i různá emoční vypětí, ale přitom nezapomínali na to, že jsou jeden tým a podle toho se k sobě chovali. Samozřejmě, že jsme to nikdy nenechali dojít do přehnaného extrému, protože to by opravdu nebylo zdravé.
Jak důležitá jsou podle Vás z pohledu šéftrenéra tato letní soustředění?
J.R. Myslím, že důležitost těchto soustředění je velká. Nechtěl bych, aby to vyznělo jako klišé, ale už z pohledu party, kterou si ta mužstva tvoří, udělá i pár dnů, které stráví spolu víc, než cokoliv jiného. Rád bych na tomto místě pochválil i naše trenéry, kteří se snaží ve vlastním volnu, tvořit tato soustředění. Myslím, že toto nejvíce ocení hráči samotní, kteří zažijí nás trenéry i jinak, než pouze na ledě. Z toho potom vyplyne přirozený vztah mezi hráči a trenéry, protože ten hráč si uvědomí, že ačkoliv na něj při tréninku zvýšíme hlas, tak nejen, že to je pro jeho dobro, ale zároveň s námi potom prožije i „civilní“ chvilky života… Myslím, že pro trenéra není větší odměna, než když je dítě šťastné a má i z tréninku dobrý pocit.
Jak se těšíte na sezónu, jako takovou?
J.R. Pokud vše dobře dopadne a nevstoupí do toho vyšší moc, jako v loňském roce, tak očekávám každotýdenní zápasy, ve kterých hráči ukáží potenciál, který v nich vězí. Sám za sebe mohu říct, že v našem mužstvu potenciál vidím, a pokud budou hráči přistupovat k tréninku tak, jako dosud, tak si myslím, že to nebude vůbec špatné. Pro mě, jako trenéra je důležité, aby hráči přenášeli prvky z tréninku do zápasu, a to když se děje, tak se dá potom odpustit i nepovedený výsledek. Samozřejmě, ten nepovedený výsledek je nejvíce frustrující pro samotné hráče, protože každý chce vyhrávat, a tak by to mělo být.
