Rozhovor s kondiční trenérkou

Děláš kondiční trenérku u hokejového týmu 3 třídy. Jak jsi se dostala k hokeji?

B.V. -…K hokeji jsem se dostala již před několika lety, když začal hrát můj starší syn. V hokejovém prostředí se pohybuji dlouho a musím říct, že mě hokej velmi baví. Měla jsem asi štěstí, na rodiče, děti a kolektiv kde bylo fajn sdílet nejen hokej, ale i spoustu dalších společných aktivit. 

A k trénování?

B.V.Cesta k tomu abych se stala kondiční trenérkou byla celkem dlouhá ale přesto zajímavá. Hlavním aspektem bylo, když začal bruslit můj druhý syn a já se stala vedoucí týmu. Už v té době jsem se zajímala o pohyb dětí a kompenzaci pohybu, protože se svým mladším synkem jsem poměrně dlouhou dobu cvičila „vojtovku“. Chtěla jsem jako každá matka pro své dítě to nejlepší a díky době kterou jsem strávila na zimákách jsem věděla co dětem chybí. A i mýty, že hokej ničí tělo byl důvod, proč jsem se tomuto tématu trénování začala věnovat. Bohužel na vše je málo času obzvláště, když se vše děla dobrovolně. Chtěla jsem pomoci a přispět, trochu i ulevit od spousty starostí trenérům. Myslím si že pohyb a příprava mimo led je velmi důležitá. Takto vznikla myšlenka abych začala trénovat.

Není to tedy tvoje první sezóna? Jaké byli ty předešlé?

B.V. -. ano není to má první sezóna v roli kondiční trenérky. S dětmi jsem od první třídy. Předešlé sezóny byli jiné hlavně z důvodu pandemie. Nebyli jsme nikterak omezeni a vše bylo jednodušší. Ale děti jsou stále skvělé jak při první sezóně. Je příjemné sledovat, jak se děti rozvíjí, zlepšují, uvolňují. Co všechno jim náš trénink dává.

 Co vše s dětmi děláš? A jaký je tvůj cíl, co je vše naučit?

B.V.jelikož jsou to malém děti tak si potřebují hlavně „hrát“ a musí je to bavit. Když jim dám nějakou zabíračku tak je to po pár trénincích nebude bavit a nebudou se na tréninky těšit. Takto se baví při hře a zároveň strašně makají, aniž by si to uvědomili.  Můj cíl je celkem prostý. Naučit děti pohybu, obratnosti, koordinace a celkově kolektivity.

Musela jsi si nějak rozšířit a doplnit vzdělání? 

B.V. No jasně že jo bez toho by to prostě nešlo. Základem pro to všechno byla Licence OSOBNÍ TRENÉR/FITNESS TRENÉR, kde jsem nasbírala mnoho zkušeností, naučila jsem se fungování lidského těla od základů, co se týče pohybu. Na základě této licence jsem se mohla vzdělávat dál už se zaměřením na děti.

Takže máš kolik certifikátů? Školení?

B.V.Certifikátu mám několik…kondiční trenér dětí a mládeže…pohybové hry dětí…síla a rychlost u dětí…sportovní trénink u dětí

To jsi se asi setkala se zajímavými lidmi a lektory?

B.V.to rozhodně, setkala jsem se se spoustou odborníku z mnoha sportovních odvětví, kteří se zaměřují na děti, ale také s fyzioterapeuty a mnoho dalších odborníku. Asi největším přínosem bylo pro mě osobně setkání s Filipem Raptopulosem (u kterého jsem podstoupila několik školení) který v současné době trénuje ženský hokejový tým…mimo další jeho aktivity

 Vypadáš hodně natěšeně, takže ti tahle „práce“ baví?

B.V. – Baví mě a moc. Je úplně úžasné, když můžeš pozorovat děti, jak se rádi hýbou a koukat jaké dělají pokroky. Je to na nich opravdu znát.

 Jak berou „tvrdí chlapy, v tvrdém sportu“ trenérku? Jak se ti spolupracuje s kolegy?

B.V.tak tohle je trochu ožehavé téma. Je pár lidí, kteří si asi myslí že „ženská „ nemá co do hokeje kecat, ale naštěstí spolupracuji s trenéry, kteří tento názor nemají. Vždyť já vlastně ani do hokeje nekecám. Trénování dětí není o tom si něco dokázat aspoň pro mě ne. Je to o tom že je můžu posunout někam dá, naučit je zdravé návyky pohybu a zlepšit i jejich zdraví.

 Takhle malé děti berou trenérku asi úžasně?

B.V.Doufám v to, myslím, že mě mají rady a vždy se spolu domluvíme, aby vše klapalo.

Přes léto pracuješ na všech trénincích? A přes zimu, když už chodí na led?

B.V.Na letní přípravě jsem na všech trénincích. Přes zimu má „práce“ pokračuje ve formě rozcvičky a po tréninku protažení: Byla bych ráda, kdyby se nám pro letošní rok podařilo zařadit více trénink v tělocvičně.

Slyšel jsem, že pracuješ i s rodiči? Tedy hlavně asi s maminkama hráčů?

B.V.Ty jo ty na mě víš fakt všechno. Je to pravda když byla ta možnost nabídla jsem maminkám, že v době tréninku jim udělám různé cvičení od klasických HIIT přes TABATU až po kruháč. K cvičení jsme využívali prostor volné šatny a ráda bych v tom i letos pokračovala.

Chtěla by ses tomu věnovat dlouhodobě?

B.V.Tak je to produktivně využitý čas a baví mě to. Ale určitě to není má priorita tou jsou pro mě děti.

Máš ještě nějaké cíle a směry ve kterých se vzdělat a nebo zlepšit?

B.V. – ..jasný trénování dětí je velmi rozsáhlá kapitola a myslím, že se to člověk učí pořád. Pokaždé je jiná situace, jiné děti a já na mě musím reagovat, abych poznala co právě pro ně je to nejlepší. Školím se neustále. Ted bohužel pouze online ale i tak čerpám mnoho nových poznatků. Ráda bych se tomu věnovala víc a i individuálně. Má vize je mít vlastní tělocvičnu kde bych mohla mít různé tréninky i pro děti kteří nesportují u nějakého specifického sportu ale, aby měli možnost si nezávazně zacvičit

Jak jsou na tom děti pohybově?

B.V.Tak všeobecně to není příliš dobré. Celkově dětem chybí přirozený pohyb venku jako například lezení po stromech, přelézání plotu a dalších věcí. Je velmi znát, kteří se věnují sportu a kteří sedí pouze u televize, tabletu a telefonu… to naštěstí není problematika „našich svěřenců“

A po půl roce nic nedělání je to horší?

B.V. Bohužel je to znát. Jsou dost zkrácený a i koordinace pohybu je horší ale jak jsem již říkala, mají štěstí, že když budou makat brzo vše doženou

 Ale tvé trénování není zaměřeno jen na hokej. Kde jinde vidíš své uplatnění?

B.V. Ano to je pravda mé trénování spočívá v celkové mobilitě dětského těla. Je úplně jedno jestli dané děcko hraje hokej, házenou či fotbal, důležité je aby pro ně pohyb byl automatický a přirozený. Své uplatnění vidím úplně všude, od házené přes fotbal, florbal, hokej, atletiku. Je to všeobecná mobilita dětského těla, která je nezbytná ke zdravému pohybu.

Co říct závěrem?

B.V. Kondiční trenér je poslání, které se budu snažit vyplnit na maximum, Vím, že je to těžká úloha a mnohdy se setkám s překážkami byť kvůli předpokladu nebo kvůli vlivům okolnosti, ale přesto mi nic nedonutí to vzdát, vždyť ani ty naše děti to nevzdávají s námi tak proč jim to aspoň trochu nevrátit.

Autor rozhovoru + foto: František Burda