„Pokud do Španělska přijde cizinec hrát in-line hokej, nemají s tím domácí vůbec problém a snaží se mu vyjít vstříc“ říká Natan Vráblík

S odchovancem strakonického hokeje Natanem Vráblíkem jsme si povídali v roce 2020, kdy se chystal na cestu do USA. Jaké pokračování se odehrálo za rok a půl, si můžete přečíst zde.

Jazyková vybavenost

Dá se říct, že se domluvím anglicky (úsměv). Ono to přicházelo postupně. Když jsem šel poprvé do Francie, tak jsem si s sebou bral kamaráda, který byl jazykově vybavený, a jelikož jsme bydleli na bytě se dvěma Američany, tak jsem byl za kamaráda moc rád (smích). Později, když jsem se ve Francii přesunul do Rethellu, tak jsem bydlel na bytě s Italem a tam už nezbylo nic jiného, než komunikovat, což byla nejlepší škola.

Cesta do USA

Do USA jsem odcestoval na podzim roku 2020 zkusit FPHL (Federal Prospect Hockey League) s tím, že se sezóna rozběhne někdy na začátku ledna. Ovšem do všeho zasáhl Covid-19, a jak se postupně odsouval start sezóny, tak se zmenšoval počet mužstev, které měly zájem ligu hrát. Nakonec to dopadlo tak, že se celá sezóna zrušila. Nezbylo tedy nic jiného, než si tam najít práci, aby si člověk alespoň vydělal zpět to, co tam utratil a letělo se domů. Byl to tedy spíš, takový výlet.

FPHL

Je to pátá nejvyšší soutěž pod NHL a zároveň poslední profesionální hokejová liga, která v USA je. Hrají tam i hráči, kteří mají zkušenosti s NHL, ale už jsou třeba starší. Ačkoliv tato srovnání úplně nemusím, tak si troufám tvrdit, že je to tak na úrovni naší první a druhé hokejové ligy (druhá a třetí nejvyšší soutěž v ČR – poznámka autora)

Systém soutěží

Pokud hráč neuspěje v NHL, tak odchází na farmu do AHL (American Hockey League), což pro některé hráče v AHL znamená pád do ESHL (Eastern States Hockey League). Takhle bychom se dostali až do námi probírané FPHL (smích). Je to vlastně takový domino efekt…

Mentalita hráčů v USA

Je pravda, že se to opravdu těžko srovnává a to z několika důvodů. Vše začíná už tím, že se tam hokej hraje na daleko menším hřišti, takže už z principu je více kontaktní (úsměv). Co se týká mentality, tak konkrétně třeba Američani jsou prostě v tomhle jiní, než jsme zvyklí my v Čechách. Dám příklad z tréninku: zajedeš do rohu a Američan tě tam vyvěsí na mantinel hlava – nehlava, kamarád – nekamarád (smích). Na druhou stranu si myslím, že to není o tom, že by se tam ti hráči mezi sebou nenáviděli, či si snad nějak škodili… Jen prostě mají naučený jiný styl a i trénink berou jako ten nejprestižnější zápas. Člověk si odnese několik zážitků z rohu mantinelu, ale také si vzpomínám, že jsme chodili na společné snídaně a celkově jsme tam neměli špatný kolektiv.

Booster club

To je organizace, do které jsou zapojeni věrní fanoušci jednotlivých klubů, kteří se starají o vybrané hráče. My z mančaftu jsme bydleli všichni pohromadě na apartmánech a když přijela některá z těch rodin, zapojená do booster clubu, tak vzali celý apartmán na večeři, nebo na nákupy. Pro nás v ČR asi trochu nepochopitelné, ale v USA to takto prostě funguje.  Pro ty fanoušky je to možnost být s hráči v kontaktu. Je to vlastně takový hokejový fanclub, ovšem v jiném pojetí, než jsme zvyklí u nás.  

Sledovanost FPHL

Je to hokej v Americe, takže vlastně takový blázinec (smích). Neskutečná sledovanost, lidi opravdu žijí s každým mančaftem který tam je. Já jsem to bohužel osobně nezažil, ale co jsem si studoval už předem a co mi vyprávěli samotní spoluhráči na místě, tak haly, i když menší, tak bývaly vyprodané skoro na každý zápas. Vím, že se pravidelně dělá akce pro fanoušky při příležitosti Saint Patrick’s Day (Den svatého Patrika – pozn. autora), kdy se vyrobily speciální dresy, které se použily jen na rozbruslení, a poté měli fanoušci možnost si je koupit. Dá se tedy říct, že dres tam měl skoro každý fanoušek (úsměv).

Působení v USA

Dalo by se to nazvat jako zajímavá zkušenost, která nevyšla bohužel tak, jak jsem si vysnil. Prioritní byl tehdy pro mě návrat k lednímu hokeji, který je pro mě sport číslo jedna, ale Covid a další souhra okolností byla proti mě…

Další angažmá

Po návratu do Čech jsem si myslel, že se zapojím do ligy in-line hokeje, která se zde hraje vždy v letních měsících, ale v tom roce 2020 byla také zrušená. Naštěstí se povedlo v Barceloně uspořádat tzv. Sparta cup, kam se sjelo spoustu hráčů a kde jsem si vybojoval další angažmá.

Sparta cup

Povedlo se nám složit na tento turnaj tým, kde byl například i Lukáš Bednařík, hrál tam Milan Bláha st. i mladší a někteří další kluci z Písku. Vlastně nejen ten turnaj rozhodl o tom, že se opět vrátím k in-line hokeji. Velmi se mi zalíbilo Španělsko nejen jako země, ale i ten životní styl a v neposlední řadě i počasí (smích). Když přišla nabídka právě do Španělska od klubu Tres Cantos, který působí v Madridu, nebylo pro mě v tu chvíli co řešit.

Hokejová zranění

To je bohužel velká kapitola, která mě provází od juniorských let. Mohli bychom se pitvat v tom, jaká zranění tam všechna byla, ale asi bych raději řešil ten hokej (úsměv). Nicméně, i z tohohle důvodu, jsem se zabýval taktéž myšlenkou do budoucna trénovat lední hokej, protože jak jsem řekl, hokej miluji a je to moje všechno. S kamarádem jezdím v létě na hokejový kemp který pořádá, a tam trénujeme děti a předáváme jim nějaké své zkušenosti, které z hokeje máme. Zatím u mě ale vítězí takový ten chtíč, co nejvíc dokázat ještě coby hráč a hrát alespoň ten in-line na co možná nejvyšší úrovni, dokud to půjde a zdraví bude sloužit.

Profesionalita v in-line hokeji

Profesionální soutěže v in-line hokeji jsou na světě tři. Je to Francie, Itálie a Španělsko. Nějaký čas zpět se mluvilo o tom, že by se udělala profesionální liga v USA, která by byla na způsob NHL, akorát, že v in-linech, ale zůstalo nakonec jen u projektu na papíře. Samozřejmě, že ani ve zmíněných zemích, to není o nějakém brutálním profesionalismu, kde by byli královsky placeni všichni hráči. Přirovnal bych to k nižším soutěžím u nás v ledním hokeji, kdy si místní hráči platí příspěvky, aby mohli hrát, ale když přijde někdo ze zahraničí, tak dostane smlouvu. Nemusí to sice být pouze cizinec, ale v drtivé většině to tak je.

Kloubení ledního hokeje a in-line hokeje

(úsměv) Mám k tomu konkrétní příhodu právě z posledního angažmá v Tres Cantos. Ve Španělsku působí tým ze Švédska, který hraje ligu právě ve Španělsku. Hráči z toho klubu za mnou přišli s tím, zda bych si s nimi nechtěl zatrénovat. Když jsem o tom informoval svůj klub, tak mi řekli, že samozřejmě můžu chodit trénovat, ale pokud se zraním, tak končím. Ono se to může zdát tvrdé, ale na druhou stranu, ten klub si Tě platí, tak chce abys odváděl sto procent. Čili kloubit se to dá, ale je to na vlastní riziko (smích).

Domácí hráči vs. placení cizinci

Asi tuším na co narážíš, ale žádná nevraživost tam není. Samotní domácí hráči ví, že když přijde nějaký cizinec z USA, Kanady, nebo jiné země, kde se věnoval od malička hokeji, tak bude asi lepší, než domácí hráč a nemají s tím problém. Oni jsou ve výsledku rádi, že se daří klubu a na nějaké škatulkování moc nejsou. Jsme opět u té mentality, která je tam jiná…

Lední hokej ve Španělsku

Tam se to má tak, že ve Španělsku je liga, která není úplně stabilní, jak si to představujeme v ČR. Kupříkladu v sezóně 2020/2021 bylo v lize 5 mužstev, v sezóně 2021/2022 už to bylo 8 mužstev. K nejlepším mančaftům tam patří Barcelona, další mužstva se nachází třeba v San Sebastianu.

Popularita in-line hokeje ve světě

Budu to brát z pohledu in-line hokejisty (smích). Celkově si myslím, že popularita tohoto sportu je špatná. Přitom in-line hokej je takový brácha ledního hokeje (úsměv). In-line hraje spoustu zajímavých hráčů, kteří jsou vynikající i v ledním hokeji. Konkrétně v ČR po sezóně hraje místní ligu dost hráčů, kteří hrají Extraligu, nebo dokonce i NHL. Po sezóně se tím baví a je to znát i na kvalitě, která není v Čechách vůbec špatná! O víkendu jsem odehrál v Praze zápas proti Hradci Králové, za který hrál Filip Hronek, který působí v Detroitu v NHL. Mezi další zajímavá jména patří třeba Filip Kuťák, Petr Zámorský, Dominik Frodl atd. Bohužel nám chybí trochu větší mediální prostor… V cizině je to s popularitou lepší, ale troufám si říct, že nikde ve světě to není TOP sport.

Rozdíl mezi in-line hokejem a ledním hokejem

Největší rozdíl je v tom, že se in-line nehraje na ledě, ale na plastové ploše  a odlišné je také obutí (smích) . Další významný rozdíl je ve výstroji, kdy v in-linu se nepoužívají vesty, ale máme pouze náloketníky, holenní chrániče, někteří nemají ani in-linové kalhoty, a když je někdo má, tak se  nedají srovnat s těmi z ledního hokeje. Hraje se s pukem, který je z plastu a pro diváka může být ještě zajímavé to, že se nehraje na ofsajdy a zakázané uvolnění. Samozřejmě, že omezena je i hra do těla, ale co mám zkušenost konkrétně ze Španělska, tak to bezkontaktní sport úplně není (úsměv).

Sezóna v Tres Cantos

Do Španělska jsem odletěl na začátku září, a hned na konci měsíce jsme odehráli jeden z pohárů, který je součástí sezóny a hrají ho čtyři nejlepší mužstva z ligy. Tam se nám povedlo dostat se do finále, které jsme nakonec prohráli s mužstvem z města Valladolid. Celou ligu jsme potom příznačně prožili v takových vlnách (úsměv). Nejprve jsme měli nepopulární šňůru porážek, což se nám podařilo zlomit až někdy v polovině listopadu, kdy jsme těsně vyhráli (4:3 – pozn. autora) na Kanárských ostrovech. Tam jsme to nastartovali a pro změnu jsme měli až do poloviny ledna šňůru bez porážky. Mezitím jsme ještě odehráli tzv. Královský pohár, který není úplně součástí ligy a hrají ho opět jen čtyři nejlepší týmy, kde jsme vypadli v semifinále s pozdějším vítězem. Po tomto ne – úplně zvládnutém poháru jsme měli nakonec co dělat, abychom se vůbec dostali do play off. Play off hrají opět jen čtyři nejlepší mužstva a my jsme se stále motali okolo toho čtvrtého, až šestého místa. Rozhodující zápas jsme hráli na Mallorce, kde jsme nesměli prohrát o více než čtyři góly, čili i porážka 5:2 pro nás byla vstupenkou do play off (úsměv).

Play off

Do play off jsme šli nakonec ze třetího místa a soupeřem v semifinále byl tým Valladolid, s kterým jsme prohráli na začátku sezóny ve finále poháru a ani tato série pro nás nezačala nejlépe. První zápas doma jsme prohráli a jelikož se hraje semifinále na dva vítězné zápasy, už jsme neměli kam couvnout a další dva zápasy jsme vyhráli právě ve Valladolidu. Tím jsme se dostali do finále. Ve finále na nás čekal tým Club Molina Sport, který hraje na kanárských ostrovech. Doma jsme opět první zápas prohráli, když jsme dostali zbytečný gól na 2:3 krátce před koncem. Na to jsme reagovali totální ofenzivou a hrou bez brankáře, což se nakonec podepsalo na výsledku (prohra 2:6 – poznámka autora). Odvetu hrála Molina doma a to byla přestřelka, jakou jsem snad předtím nezažil. Skóre se měnilo tak, že kdybychom vypsali všechny změny skóre, vypadalo by to spíš jako ukázka z nějaké loterie (smích). Nakonec domácí vyhráli 6:5 v prodloužení, a nám tak skončila sezóna… 

Španělsko

Samozřejmě, že když už se člověk dostane do zahraničí a tráví tam devět měsíců z dvanácti, tak se určitě chce podívat na nějaká zajímavá místa. V Bilbau mám kamaráda, kde jsem trávil asi tři víkendy, dále třeba ten Valladolid, Barcelona… Když za mnou přijeli rodiče a sestra, tak jsme se byli podívat na Estadio Santiago Bernabeu na prohlídce stadionu  (fotbalový stadion Realu Madrid – pozn. autora). Tam na člověka dýchne historie a je to nezapomenutelný zážitek. Ani nemusíš vidět živě zápas, tohle stačí.

Plány do budoucna

Teď mám před sebou ještě nějaké zápasy v in-line hokeji, které bych měl odehrát za Chrudim, která bojuje o postup do nejvyšší soutěže. Dále mám ještě nějaké nabídky na účasti v různých turnajích, ale sezóna byla dlouhá, takže se těším až si užiju dovolenou, a doufám, že do toho od září zase skočím (smích).