V neúplné sezóně jste obsadili celkově 5. místo v nadstavbové části. Myslíš, že celkové umístění odpovídá výkonům v zápasech?
M.Ř. Abych pravdu řekl, tak myslím, že umístění neodpovídá. Bohužel jsme se nedokázali v sezóně vymanit z určité křeče na delší období. Spíš to bylo o tom, že se jeden zápas povedl, ale hned na to přišlo jakési uspokojení a další zápasy jsme se už zase vrátili k horším výkonům .
Celková sezóna přinesla pozitiva i negativa. Mohl bys vypíchnout jednu věc (jak negativní, tak pozitivní), která Ti utkvěla v hlavě nejvíce?
M.Ř. Začneme pozitivem. Opět se nám osvědčilo, když hráči dostali příležitost hrát okresní přebor. Katovice v tomto směru nahradily loňský „B“ tým Strakonic. Pro ty kluky je prostě dobré, že si zahrají s chlapama dospělý hokej a nehrají jen ten juniorský. Pokud bych měl říct nějaké negativum, tak největší bylo asi v tom, že si kluci nebyli schopní přenést věci z tréninků do zápasů. Také nebyla úplně soudržná parta, což se potom ukázalo v těch rozhodujících okamžicích.
Ačkoliv hokej patří ke kolektivním sportům, mohl bys zkusit vypíchnout nějaké jméno hráče, který podle Tebe za uplynulou sezónu udělal největší pokrok?
M.Ř. Že bych mohl jmenovat hráče, který se zlepšoval neustále, to se říct nedá. Opět to bylo spíše v obdobích. Jeden měsíc „vylétl“ výkonnostně jeden hráč, další měsíc jiný, ale bohužel si nedokázali udržet tu výkonost a neustále jí zlepšovat. Čili jsme měli problém spíše s tím, aby ti hráči dokázali mít vyrovnané výkony. To se de facto povedlo jen Smetanovi a malému Šťávovi (Filip Vaněček – pozn. redakce).
V nadstavbové části jste odehráli 18 utkání. Ani jedno z nich neskončilo v prodloužení. Čím si tuto statistiku vysvětluješ?
M.Ř. Tuhle statistiku bych asi úplně neřešil. Když měli hráči chuť a hráli týmově tak vyhráli, ale jakmile začali hrát tzv. soukromý hokej, tak se prohrálo. Individualita občas bohužel vítězila nad týmovostí a to byl problém. Ještě bych rád dodal, že musím pochválit strakonické hráče za docházku, protože, když nebyli nemocní, či zranění, tak měli docházku na trénink bez absencí, což je v tomhle věku pozitivní. Na závěr bych rád poděkoval Zdeňkovi Koryťákovi za pomoc s mužstvem.
