Malí hokejisté prolomili ledy mezi týmy

Naděje strakonického hokeje, se v sobotu 21. září vydala na dobrodružnou cestu vlakem za svými rivaly do Vimperka.

To, že se podařilo spojit dva kluby malých hokejistů ve věku 6 a 7 let, je zásluha vedoucí strakonického družstva Blanky Vondráškové. Když přišla s tímto nápadem, dohodli se trenéři František Burda ze Strakonic s Davidem Vinšem z Vimperka jako bývalí spoluhráči velmi rychle. A mohl se začít realizovat skvělý nápad společného bruslařského tréninku i uspořádání sportovního dne u hostitelského klubu HC Vimperk.

Dobrodružná cesta, loučení a průzkum toalet

Po sobotním obědě se malí hokejisté HC Strakonice z první a druhé třídy začali sbíhat u terminálu vlakového nádraží. Hokejová výstroj, spacáky, hokejky a batohy s oblečením dávali tušit, že se děje něco mimořádného. Někteří rodiče přiznali, že rádi předají své ratolesti do rukou dočasných opatrovníků a budou mít večer konečně sami pro sebe. Tento pocit se však mísil s tím, že jejich děti mnohdy poprvé opouštějí domov, což provázelo dlouhé loučení. Kdo ví, komu se nakonec stýskalo víc. Pak se objevil trenér se svojí malou hokejistkou táhnoucí největší tašku. Na hvizd píšťalky se hráči seběhli do chumlu a proběhlo společné focení. Hokejové věci byly přesunuty do připravené dodávky ochotných manželů Šiškových a všech 18 hokejistů s trenérem Františkem Burdou a vedoucí výpravy Blankou Vondráškovou se vydalo směrem k podchodu na vlak.

Některé děti měly před sebou svou první cestu vlakem a tak očekávání a obavy byly velké. Dnes již novější model, který nahradil pověstnou šumavskou střelu na trati Strakonice – Vimperk, naštěstí všechny vstřebal a děti se rozsadily po všech volných sedačkách. Vyndavaly se první svačiny, bonbóny a došlo ke vzájemným výměnám. Jiné se zajímaly o to, co je asi ukryté za posuvnými oranžovými dveřmi. Byly to toalety! Velký objev. Malé cestující záchodky strašně zajímaly a některé je zřejmě za účelem řádného prozkoumání velmi často během jízdy navštěvovaly. „Cesta trvala naštěstí jen hodinu a naši spolucestující vše přežili. Při vystupování se nám podařilo nikoho a nic ve vlaku nezapomenout,“ popisuje cestu trenér Burda. A pak už jen zbývalo, vydat se vstříc tělocvičně a zimnímu stadionu.

Odvaha na ledu i po tmě

Trénink na ledě skýtal jedno velké dobrodružství, zkoušku zručnosti i osobní odvahy. Obléci se poprvé bez pomoci rodičů jen s trenérem a vedoucí do výstroje byla velká výzva. „Na nic z výstroje nezapomenout, zavázat všechny brusle, zapnout všechny helmy a hurá na led. Společně s vimperskými nás bylo víc než třicet,“ objasnil situaci trenér. Tento trénink byl výjimečný tím, že jej vedla specialistka na výuku bruslení trenérka Kamila Hansová. Po speciální bruslařské rozcvičce následoval hokej a pilovaní stylu. To vše prokládané hrami. Za chviličku byl konec, protože při zábavné práci trénink rychle utíkal. Dětem se sice z ledu nechtělo, ale vidina společné večeře je popohnala. Poskládat všechny věci do svých tašek se podařilo všem. Zastavila je však jiná nečekaná událost. Tou byla tma. Někde se cestou do šatny ztratila elektřina. A tak se trenér vydal hledat jističe. Při návratu hokejisty ve tmě nechtěně vystrašil, a tak z leknutí vytryskly i první slzičky u malé hokejistky. Vše napravila společná večeře s kolou a ledem. Někteří jedlíci pak dojídali po spoluhráčích a tak nezbylo na talířích téměř nic. Všichni odešli spokojeni. Cestou do tělocvičny šli sportovci hezky spořádaně po dvojicích, jak si ještě pamatují ze školky. Za to je čekala odměna ve formě dětského šampáňa na oslavu jednoho ze spoluhráčů. Večer si hokejisti zachumlaní do spacáků, vyslechli příběh O letadélku Káněti v podání svého trenéra. A protože vše dobře dopadlo, děti opět utekly dědovi Kozelků z hangáru, mohli naši malí svěřenci v klidu a spokojeně usnout. Pár drobných slziček při prvním večeru bez rodičů utěšil trenér a všichni pak poměrně brzy spokojeně snily o zítřejší olympiádě. 

Olympiáda, medaile a hurá
Ráno ještě v ponožkách a pyžámkách proběhlo pod vedením trenéra rozhýbání, zatím co vedoucí chystala snídaní, kterou pro děti připravili jejich obětaví rodiče. Následovala příprava dráhy na první závod olympiády. Soutěžilo se v překážkovém závodě, trojskoku, hodu do dálky, hodu na koš, na branku, fotbalu, sedu a lehu. Poctivě se sčítaly body a spoluhráči i soupeři se podporovali a fandili. Celé odpoledne proběhlo rychle a předané medaile s balíčkem byli velkou odměnou. Ještě všechny čekala cesta na nádraží a vlakem domů ze netrpělivými rodiči. Shledání s nimi bylo radostné. Jen na tatínka trenéra s holčičkou nikdo nečekal. Skoro jako ve filmu Jak se krotí krokodýli. Radost z krásného společného tréninku, soutěžení, sblížení celého týmu a hlavně prolomení ledové bariery mezi „šumavanem a zbrojovkou“ byl určitě krásným začátkem dalších společných akcí. A tak oba trenéři odešli spokojeni. A spokojená mohla být s realizací svého nápadu i Blanka Vondrášková.

Foto + text: František Burda