Hokejisté třetí třídy si čtvrteční trénink užili jinak.

Pro zpestření letní přípravy, přišel trenér František Burda s nápadem zatrénovat a zahrát si na “ betoňáku“. Oživit a přiblížit současným dětem fenomén jednoho slavného strakonického hřiště s Geniem loci. Pro většinu  „Husákových dětí“ ze sídliště Šumavská znamenalo toto hřiště a PAN KRÁL něco, co se nikdy nezapomene. Sportování, pravidla, komunitu, soužití, spolupráci, úctu a dětství. 
Z dnešního pohledu, zde každý den probíhalo něco neuvěřitelného. Hřiště a okolí začalo žít po dvanácté dopoledne prvními dětmi po návratu ze školy a po siréně z nedaleké zbrojovky se hřiště zaplnilo k prasknutí. „Sám jsem, každý den po škole zahodil doma aktovku do kouta, abych byl první na hřišti a vracel se za tmy. Mamka mi tak ob den zašívala modré vytahané tepláky na kolenech a jinde. Kupovat nové se ani nevyplatilo. Jediné co mi mohlo zabránit být na hřišti byl hokejový trénink, a i na ten jsme chodili rovnou z hřiště a někdy se tam i vraceli“ říka trenér František Burda. 
Po příchodu z práce přišel pan Král ve své duklácké teplákovce vše řídil a spravoval. Pro většinu se stal učitelem, trenérem a symbolem. Naučil nás být spolu, chtít se vidět, sportovat  a setkávat. Hráli jsme bendy hokej, fotbal, tenis, nohejbal a volejbal. Končilo se za tmy a odehrálo se mnoho vyrovnaných mačů. Zápasy se počítali do deseti branek a pak se hrál další. Týmy se neustále doplňovali a pozměňovali jak děti přicházely a odcházely domů i na kroužky. Maminky volali na děti z oken, že už musí domů. Nastalo smlouvání o možnost dohrát alespoň tenhle nejdůležitější a vypjatej zápas. Kdo přišel a chtěl hrát musel přijít a pozdravit „Dobrý den pane Král mohl bych si s vámi zahrát?“ a byl přidělen do prohrávajícího týmu. Hráli všichni kdo chtěli, a týmy byly genderově vyváženy. Hráli holky s klukama a menší s většíma. Na hřišti nás bylo i 40 dětí. Každý si našel svoji roli, svoje postavení ve skupině, svůj úkol. A že to mělo smysl jasně vypovídá počet děti, kteří z tohoto nevelkého sídliště sportovali. Jen lední hokej hrálo více jak 30 dětí za místní klub. Z nichž Václav Král mladší a jeho sestra Zuzana Králová se dostali až do reprezentace. Vyrůstal zde například střelec slavného strakonického postupového gólu do 2.ligy Radim Humeník a mnoho dalších jeho spoluhráčů. Z jednoho z hokejistů Jindry Králíka se stal špičkový český triatlet, který se zúčastnil i Havajského Ironmena. Vyrůstali tady slavní házenkáři Lukáš a Filip Moravcovi, fotbalisté a další sportovci. Zajímavostí bylo i to, že sem docházeli i hráči z dalších částí Strakonic a odjinud. O vánočních prázdninách v roce 1982 zde s určitostí s námi hrál hokej Táborský rodák a pozdější hráč NHL Jaroslav Svejkovský. Washington Capitals  ho draftovali v prvním kole jako 17. v celkovém pořadí. Jako jeden z několika českých hráčů dokázal vstřelil 4 branky v jednom zápase.  Dokonce ve své první sezoně v NHL a  Haškovu Buffalu Sabres. 
Hřiště žilo a to jsme se pokusili s malými hokejisty oživit. Ukázat jim co všechno mohou ve svém volném čase prožít. Ano 45 let zubu času a neúdržování z posledních let se do stavu plochy zakouslo, ale to nikomu nevadilo. Trhlinu uprostřed hřiště měli všichni stejnou, míček poskakoval všem a tak po rozhození hokejek se tým červených pustil do tmavého týmu a začal urputný mač. Po příjemném tréninku, který nezkazily ani drobné kapky,  skončilo vše tak jak má. Výhrou 10:9 pro červené. Odkaz pana Krále, se podařilo naplnit. Zahráli jsme si holky s klukama a mač byl více než vyrovnaný.  Kromě přihlížejících rodičů jsme měli i diváky. Okolo chodili místní lidé, kteří  sledovali a vzpomínali na žijící hřiště. Zahlédli jsme pólistu pana Bartůňka, bývalého rozhodčího pana Fišera, bývalého brankáře a trenéra pana Burdu staršího a několik dalších. Hokej to byl hezký, soutěživý a veselý.  Jen jedna věc chyběla, žádné další dítě z celého sídliště už nepřišlo, aby proneslo památnou větu…. mohu si s vámi zahrát? 
Hráči si odpoledne na bendy hodně užili a plánujeme ještě jedno další. Hřiště nemůže vychladnout a šumavská může také žít něčím jiným než sporem o teplo.