Dnes (22. 2. – pozn. autora) je tomu přesně 25 let od doby, kdy Česká hokejová reprezentace vyhrála olympijský turnaj na ZOH v Naganu a získala tak první a prozatím jedinou zlatou medaili z hokejových, olympijských turnajů.
Jelikož turnaj samotný už byl v médiích probrán doslova od A až do Ž, těžko se objeví něco nového, co by pozorný čtenář hokejových příběhů neznal. Proto jsme se v redakci rozhodli, že na tento výjimečný zážitek vzpomeneme s trenéry, hokejisty, či jinými funkcionáři z týmu HC Strakonice. Několika členům byly zaslány dvě anketní otázky, a tak máme možnost i po 25 letech vzpomenout na Turnaj století a připomenout si to, co k němu jednotlivé hráče, či funkcionáře stále přitahuje, a co se z hokejové paměti jen tak nevytratí…
1) Co se Vám jako první vybaví, když se řekne hokejové Nagano 1998?
2) Vzpomenete si na konkrétní situaci, či dojem z celého turnaje, který vám utkvěl v hlavě?
František Burda
- Jako první se mi vybaví tzv. Strakonické Nagano a úspěšná kvalifikace s Náchodem a přeplněný zimní stadión, tak jako už nikdy. Z toho olympijského Nagana se mi smutek Wayne Gretzkého po semifinále a řev komentátora Roberta Záruby
- Určitě by to byl gól Roberta Reichla z poza branky do sítě Finska, Šlégrova a Svobodova branka v medailových bojích a neskutečná sestava Kanady. To byl tehdy výběr hvězd!
Roman Heimlich
- Největší úspěch v historii českého hokeje…
- Fantastické zákroky Dominika Haška na turnaji a při nájezdech proti Kanadě a zklamání smutného nejlepšího hráče historie Wayne Gretzkého na střídačce po utkání.
Martin Hollar
- Jako první se mi vybaví dnes už legendární název celého turnaje – ZLATÝ TURNAJ STOLETÍ.
- Momentů bylo více, ale zmíním tři. Určitě mezi ně patří první gól Jirky Šlégra v semifinále proti Kanadě, další byl proměněný samostatný nájezd Roberta „Albiho“ Reichla v tom samém zápase a samozřejmě rána Petra Svobody od modré čáry, proti nenáviděným Rusům (smích). Ještě bych rád zmínil euforii všech Čechů po samotném finále, jezdilo se auty a troubilo jen tak po ulici a myslím, že všechny hospody a bary doslova praskaly ve švech (úsměv). Všichni jsme prostě tehdy žili tím úspěchem, který čeští hráči dokázali!
Josef Hodánek
- Obrovská euforie, nadšení a hrdost. Turnaj a úspěchy českého týmu pohltily český národ, a to i řadách „nehokejistů“. Hokej se sledoval nejen doma, ale i ve škole během vyučování. Skvělý čas zakončený nezapomenutelným výsledkem. I po letech se mi při sledování záznamů vybavují emoce.
- Určitě ano a je jich hned několik. Nejvíce určitě nájezdy s Kanadou, vítězný gól Petra Svobody proti Rusku a hokejka Dominika Haška v obličeji Roberta Šmehlíka na konci finále…
Stanislav Kašpar
- Určitě se mi vybaví to, že jsem celých 14 dnů vstával ve 2 – 3 hodiny ráno a koukal na všechny hokeje. Tenkrát jsem si „perfektně“ rozházel spánkový režim (úsměv).
- Vybaví se mi věci rovnou dvě. Tou první bylo tehdejší pískání rozhodčích, které se dnešní optikou zdá úplně šílené a myslím, že by se v dnešní době hrálo pořád 3 na 3 a odkládaly by se tresty. Druhou věcí byl hokejový boom, který tehdy zavládl. V té době jsem trénoval děti a myslím, že jsme tehdy byli SUVERÉNĚ NEJPOPULÁRNĚJŠÍ SPORT.
David Kovář
- Vybaví se mi emočně vypjaté zápasy a excelentní zákroky brankáře Haška.
- Dojmů bylo nepočítaně, ale nejvíce bych asi vyzdvihl oslavy ihned po vítězném finále, které propukly snad v každém koutě republiky. Pamatuji si, jak jsme se sousedy řvali z oken a okolo jezdily a troubily auta s vlajkami a bylo jasně vidět, jak všechny pohltilo zlaté šílenství.
Tomáš Růžička
- Obrovsky jsem ten turnaj prožíval. Znal jsem všechny výsledky, naši sestavu nazpaměť, ale i další detaily z Olympiády. Fandil jsem Neumanové, která byla také medailová, ale momenty, když se řekne Nagano, tak si vybavuji Jágra, jak nastupoval se zastrkaným dresem (smích) a 5 gólů Pavla Bureho Finům v semifinále.
- Vybavuji si moment ze základní školy. Měli jsme ve třídě televizi a podařilo se nám přemluvit třídní učitelku, aby nám pustila hokej. Byl to první zápas s Finy. Dlouho televizi nastavovala, ladila, a když naskočil obraz, tak zrovna jel Jágr s Růžičkou 2 na 1 a dali z toho gól. Okamžitě po tomto momentu se televize vypla, a už se nám ji nepodařilo rozchodit. Pamatuji si, že jsme až do konce vyučování trnuli, jak to asi dopadlo (smích).