Dnes uplynulo 25 let od Turnaje století

Dnes (22. 2. – pozn. autora) je tomu přesně 25 let od doby, kdy Česká hokejová reprezentace vyhrála olympijský turnaj na ZOH v Naganu a získala tak první a prozatím jedinou zlatou medaili z hokejových, olympijských turnajů.

Jelikož turnaj samotný už byl v médiích probrán doslova od A až do Ž, těžko se objeví něco nového, co by pozorný čtenář hokejových příběhů neznal. Proto jsme se v redakci rozhodli, že na tento výjimečný zážitek vzpomeneme s trenéry, hokejisty, či jinými funkcionáři z týmu HC Strakonice. Několika členům byly zaslány dvě anketní otázky, a tak máme možnost i po 25 letech vzpomenout na Turnaj století a připomenout si to, co k němu jednotlivé hráče, či funkcionáře stále přitahuje, a co se z hokejové paměti jen tak nevytratí…

1) Co se Vám jako první vybaví, když se řekne hokejové Nagano 1998?

2) Vzpomenete si na konkrétní situaci, či dojem z celého turnaje, který vám utkvěl v hlavě?

František Burda

  1. Jako první se mi vybaví tzv. Strakonické Nagano a úspěšná kvalifikace s Náchodem a přeplněný zimní stadión, tak jako už nikdy. Z toho olympijského Nagana se mi smutek Wayne Gretzkého po semifinále a řev komentátora Roberta Záruby
  2. Určitě by to byl gól Roberta Reichla z poza branky do sítě Finska, Šlégrova a Svobodova branka v medailových bojích a neskutečná sestava Kanady. To byl tehdy výběr hvězd!

Roman Heimlich

  1. Největší úspěch v historii českého hokeje…
  2. Fantastické zákroky Dominika Haška na turnaji a při nájezdech proti Kanadě a zklamání smutného nejlepšího hráče historie Wayne Gretzkého na střídačce po utkání.

Martin Hollar

  1. Jako první se mi vybaví dnes už legendární název celého turnaje – ZLATÝ TURNAJ STOLETÍ.
  2. Momentů bylo více, ale zmíním tři. Určitě mezi ně patří první gól Jirky Šlégra v semifinále proti Kanadě, další byl proměněný samostatný nájezd Roberta „Albiho“ Reichla v tom samém zápase a samozřejmě rána Petra Svobody od modré čáry, proti nenáviděným Rusům (smích). Ještě bych rád zmínil euforii všech Čechů po samotném finále, jezdilo se auty a troubilo jen tak po ulici a myslím, že všechny hospody a bary doslova praskaly ve švech (úsměv). Všichni jsme prostě tehdy žili tím úspěchem, který čeští hráči dokázali!  

Josef Hodánek

  1. Obrovská euforie, nadšení a hrdost. Turnaj a úspěchy českého týmu pohltily český národ, a to i řadách „nehokejistů“. Hokej se sledoval nejen doma, ale i ve škole během vyučování. Skvělý čas zakončený nezapomenutelným výsledkem. I po letech se mi při sledování záznamů vybavují emoce.
  2. Určitě ano a je jich hned několik. Nejvíce určitě nájezdy s Kanadou, vítězný gól Petra Svobody proti Rusku a hokejka Dominika Haška v obličeji Roberta Šmehlíka na konci finále…

Stanislav Kašpar

  1. Určitě se mi vybaví to, že jsem celých 14 dnů vstával ve 2 – 3 hodiny ráno a koukal na všechny hokeje. Tenkrát jsem si „perfektně“ rozházel spánkový režim (úsměv).
  2. Vybaví se mi věci rovnou dvě. Tou první bylo tehdejší pískání rozhodčích, které se dnešní optikou zdá úplně šílené a myslím, že by se v dnešní době hrálo pořád 3 na 3 a odkládaly by se tresty. Druhou věcí byl hokejový boom, který tehdy zavládl. V té době jsem trénoval děti a myslím, že jsme tehdy byli SUVERÉNĚ NEJPOPULÁRNĚJŠÍ SPORT.

David Kovář

  1. Vybaví se mi emočně vypjaté zápasy a excelentní zákroky brankáře Haška.
  2. Dojmů bylo nepočítaně, ale nejvíce bych asi vyzdvihl oslavy ihned po vítězném finále, které propukly snad v každém koutě republiky. Pamatuji si, jak jsme se sousedy řvali z oken a okolo jezdily a troubily auta s vlajkami a bylo jasně vidět, jak všechny pohltilo zlaté šílenství.

Tomáš Růžička

  1. Obrovsky jsem ten turnaj prožíval. Znal jsem všechny výsledky, naši sestavu nazpaměť, ale i další detaily z Olympiády. Fandil jsem Neumanové, která byla také medailová, ale momenty, když se řekne Nagano, tak si vybavuji Jágra, jak nastupoval se zastrkaným dresem (smích) a 5 gólů Pavla Bureho Finům v semifinále.
  2. Vybavuji si moment ze základní školy. Měli jsme ve třídě televizi a podařilo se nám přemluvit třídní učitelku, aby nám pustila hokej. Byl to první zápas s Finy. Dlouho televizi nastavovala, ladila, a když naskočil obraz, tak zrovna jel Jágr s Růžičkou 2 na 1 a dali z toho gól. Okamžitě po tomto momentu se televize vypla, a už se nám ji nepodařilo rozchodit. Pamatuji si, že jsme až do konce vyučování trnuli, jak to asi dopadlo (smích).