„Cíle ve Strakonicích s ohledem na tradici hokeje musí být ty nejvyšší, protože cokoliv jiného by byl alibismus“ říká v rozhovoru manažer A týmu Martin Hollar

Před sezónou ses stal manažerem A týmu. Jak k této události došlo?

M. H. Před sezónou mi oslovil předseda Parkos s tím, že Roman (Roman Heimlich – pozn. autora) chce skončit u chlapů v pozici manažera a zda bych se tedy nezapojil do chodu A týmu. Protože se pohybuji ve strakonickém hokeji už nějaký pátek, tak jsem si řekl, že by to mohla být nová výzva a souhlasil jsem s tím, že bych to zkusil. Samozřejmě jsem si hned od začátku uvědomoval, jak velká zodpovědnost a závazek tato funkce přináší, a také to, že Roman odvedl výbornou práci, na kterou bude těžké navázat. Ovšem jak jsem říkal už na začátku, bral jsem to hlavně jako výzvu.

Než se pustíme k samotnému sportovnímu hodnocení, musím se zeptat, zda Tě v něčem funkce manažera překvapila, či zaskočila a co pro tebe bylo nejtěžší?

M. H. Nemůžu říct úplně zaskočila, protože jsem vedoucího mužstva dělal dřív u mládeže, ale až u chlapů jsem zjistil, že zápis se dělá elektronicky a nepíše se ručně. Když se psal zápis ručně, tak si nepamatuji, že by se někdo ručně nezapsal, nebo se na hráče přímo zapomnělo (smích). Jelikož nejsem s počítačem úplný kamarád, tak to v začátku sezóny přineslo občasné zmatky, ale postupem času bych řekl, že se nám to podařilo vychytat a chyby už se neopakovaly.

Během sezóny se návštěva na zápasech mužů (vyjma play off) pohybovala kolem 2 až 4 stovek diváků. Myslíš, že jde o divácký nezájem celkově, nebo to spíše připisuješ tomu, že se ze začátku sezóny výsledkově nedařilo?

M. H. Hokej ve Strakonicích má obrovskou tradici, to je prostě fakt. Z tohoto důvodu řešíme i návštěvnost, která by byla na krajskou ligu úplně normální, dokonce bych si troufl říct, že i některé druholigové kluby by nám mohly závidět, ale u nás je to prostě jiné, a proto si i klademe otázku, proč za poslední roky chodí lidí méně. Určitě jsou jedním z důvodů i výsledky, které v poslední době nejsou úplně přívětivé. Pokud budeme předvádět pěkný hokej, který bude podpořen výsledky a budeme hrát třeba i o postup, tak si troufám tvrdit, že návštěva neklesne pod 500 lidí. Určitě je tedy v tuto chvíli řada hlavně na nás a na hráčích, abychom si diváky přitáhli zpět, protože pokud bude plný stadión, pomůže to i hráčům.

Pokud se podíváme na sezónu z čistě sportovního hlediska, tak základní část byla jako na houpačce. Hrozivý start, několik pěkných domácích výher a neslavný konec základní části.

M. H. Začátek sezóny byl katastrofický, to si nebudeme nic nalhávat… Troufám si říct, že úplný počátek to mělo v létě, kdy se nekonala tradiční letní příprava, která fungovala na bázi dobrovolnosti, což se neukázalo jako nejlepší řešení, protože co hokejista nasbírá v letní přípravě, z toho může minimálně na začátku hodně těžit.

Vybral bys jeden moment, kdy Ti tzv. bylo úzko a jeden, kdy sis říkal, že by vše mohlo šlapat tak jak má?

M. H. Největší zklamání mi přinesly dva zápasy. Prvním z nich byl zápas v Krumlově, kde jsme vyfasovali tucet branek, což byl hrozný výprask… Nemůžu říct, že bych měl ze zápasu pocit, že to kluci zabalili a nechtěli by hrát, ale tehdy se sešlo hodně špatných okolností… Na druhou stranu, nejsme ve Strakonicích na takové příděly stavění, proto jsem to kousal docela dlouho. Druhým nejméně povedeným zápasem byl domácí match proti Střelcům z Jindřichova Hradce, ve kterém jsme si prohráli možnost lepšího umístění v tabulce a odsoudili jsme se tak sami k tomu, že jsme šli ve čtvrtfinále na silné Milevsko.

Pokud se podíváme na samotné čtvrtfinále play off, tak tam byly k vidění dva vyrovnané zápasy s favoritem z Milevska. Byla i tato utkání pro tebe jistou satisfakcí a příslibem do budoucna?

M. H. Z obou zápasů play off jsem byl nadšený. To byly přesně zápasy a výkony, kterými bychom se chtěli prezentovat. Paradoxně více šancí jsme měli v prvním zápase v Milevsku, kde nás vyčapal brankář Panec. Sice se to podle výsledku nemusí úplně zdát (zápas skončil 5:2 pro domácí Milevsko – pozn. autora), ale dle mého jsme skutečně měli na to, abychom to utkání dotáhli minimálně do prodloužení, stejně, jako utkání domácí. V tom jsme tolik šancí neměli, ale zase hráči ukázali velký morál, když se jim povedlo dotáhnout nepříznivé skóre a dotlačili zápas až do samostatných nájezdů, které už jsou loterie. Přesto, že dle mého jeli nájezdy ti nejzkušenější, tak se nám nepovedlo brankáře Pance překonat, a tak se z postupu radovali hráči Milevska. Ovšem právě play off nám ukázalo, kudy by mohla vést cesta k úspěchu a bude jen na nás, abychom to přenesli do další sezóny a udělali zase po delší době našim fanouškům radost.

Sice nám skončila sezóna teprve nedávno, ale hokejový kolotoč je v tomto neúprosný. Už se přemýšlelo o příští sezóně, ať už se to týká kádru, cílů atd.?

M. H. Pokud začnu od konce, tak cíle musí být ve Strakonicích ty nejvyšší, protože cokoliv jiného by byl alibismus. Co se týká kádru, tak v krajské lize je to těžké. Osobně si myslím, že hráči zde mají na kraj velmi slušné podmínky, proto bychom si představovali, že budou odvádět adekvátní výkony. Rádi bychom si také ještě více pomáhali naší mládeží, protože to je jedna z hodnot, na které dlouhodobě mužstvo pracuje, ale třeba v letošní sezóně se až na kometu Matěje Němce, toto také příliš nedařilo. Vlastně se dá říct, že v první sezóně jsme se víceméně rozkoukávali, a teď bychom do toho chtěli šlápnout naplno.