Obrovskou smůlu měl v loňské sezóně odchovanec strakonického hokeje – Pavel Solař, který si přivodil ošklivé zranění, které mu na delší dobu zastavilo kariéru. Nyní se postupně vrací do zápasového kolotoče. Pro náš web jsme sepsali krátký rozhovor, ve kterém se Pavel ohlíží nejen za svým zraněním, ale také nahlíží do budoucna.

Máš za sebou zdravotní lapálii, která na dlouhou dobu zastavila tvou hokejovou kariéru. Když se zpětně ohlédneš, dalo Ti tohle něco i do života, a jak jsi to ze začátku prožíval?

P. S. Měl jsem zlomeninu kotníku, která se mi stala při tréninku v Písku. V kotníku mám v tuto chvíli osm šroubů, ale už je to lepší… Ze začátku to bylo docela špatný, člověk na tom nebyl úplně dobře psychicky, ale nevlastní otec a rodina mě podržela. Ve strakonické nemocnici jsem podstoupil rehabilitace a rád bych tímto poděkoval místnímu personálu, který se o mě perfektně postaral. Následovaly lázně a v lednu mě ještě čeká vyndání šroubů, ale snad už mám to nejhorší za sebou.

Pojďme se vrátit k tomu pozitivnímu, a to sice k hokeji. O víkendu (1. 10. pozn. autora) jsi nastoupil za tým juniorů a vstřelil jsi branku. Co se Ti v tu chvíli honilo hlavou, a jaké máš cíle do budoucna?

P. S. Nastoupit po třičtvrtě roce zpátky na led bylo přiznám se ze začátku docela divné (úsměv). Člověk z toho vypadne, takže to nebylo jednoduché, ale ty pozitivní emoce to nakonec přebily. A vstřelený gól? To byla perfektní práce Pepy Ryby, který mě parádně našel a já už udělal akorát kličku protihráči a gólmanovi jsem to poslal do šibenice, což teď hodně trénuji, tak jsem rád, že to vyšlo. Hlavně to byl krásný pocit, po tak dlouhé době se radovat z gólu… Pokud bych měl říct nějaké cíle do budoucna, tak hlavně hrát hokej který, mě baví a nejlépe se do budoucna vyhnout nemocnici a zraněním (úsměv).