V hokejovém světě čím dál populárnější a modernější metoda tréninku – tzv. skills. Co tato metoda obsahuje v praxi, a jakým způsobem k ní správně přistupovat? O tom všem jsme si povídali se skills koučem Tomášem Růžičkou.

Když se řekne všeobecně „skills“, tak to znamená dovednost. Co si pod tímto máme představit?

T. R. Pokud bychom to vzali všeobecně, tak je to vlastně pilování dovedností, které potřebuje každý hokejista. Ať už jde o práci s hokejkou (tzv. stick holding), či správné a precizní bruslení. To je asi tak v kostce, co znamená pojem skills.

Zmínil jsi správné bruslení. To je velmi všeobecné téma…

T. R. Ano, ale právě v tom skills se mohou pilovat věci, které se při běžném tréninku úplně nestíhají, či na ně není takový prostor. Při tom bruslení to není jen o samotné technice, ale také o správném hledání a držení prostoru. V ideálním skills tréninku by byl stejný počet trenérů jako dětí, aby se mohlo pracovat na úplně titěrných detailech, a dokud se nevychytají úplné detaily, tak nejít dál. Pokud se budeme bavit čistě o bruslení, tak dnes je moderní využívat hrany, přenášení váhy, náklek… To vše začíná u správného výběru bruslí, zavázání bruslí atd… Ono to může znít až bláznivě, že se lpí na takových detailech, ale máme vyzkoušeno, že i tyto věci jsou opravdu podstatné.

Hokej se v dnešní době stále zrychluje. Je tedy vlastně už dnes nutné bazírovat na takovýchto detailech?

T. R. Ano, to je pravda. Lidská genetika nemá nevyčerpatelnou možnost neustálého zrychlování, a proto se dbá na tyto detaily. Hodně se bazíruje na tom, aby se puk držel na forhendové straně, aby se zbytečně s pukem nedriblovalo, protože to vše stojí čas, který může hokejista využít pro rychlou přihrávku. Než by si dotyčný přehodil puk s bekhandu na forhend, tak to stojí čas a toto jsou přesně ty malé detaily, v kterých se hokej neustále zrychluje. Takže není to jen o tom, že dotyčný umí rychle bruslit, ale právě využívat správné návyky při nahrávkách, což je právě ta dovednost, ten skills.

Jak se vlastně pracuje s dětmi na takovýchto detailech?

T. R. Musím říct, že výborně. Sami děti vidí výsledky, které jim tyto tréninky přinášejí, což je pro ně obrovská motivace. Některé děti už mají různá cvičení natolik nacvičené, že by je mohly předvádět i místo mě (úsměv). Samozřejmě i pro mě samotného byly tyto tréninky v začátcích něčím novým, a proto jsem si šel kolikrát daná cvičení nejprve sám vyzkoušet i jen z toho důvodu, aby člověk předával dětem správnou verzi, ale nejen jako ukázku, ale i správně metodicky vysvětlit, proč to děláme, jak to dělat správně atd.

Jak děti přijímají takové detaily, protože tyto tréninky asi moc nejdou nastavit nějakou hravou formou.

T. R. Ano, pokud se budeme bavit čistě o skills trénincích, tak to je opravdu spíše dril než nějaká zábava. Na druhou stranu musím říct, že u nás jsou děti tak oddané hokeji, a tak ho milují, že to přijímají dobře. Samozřejmě je to i o té metodice, kterou jim to člověk poddá. Dále je také třeba říct, že při trénincích volíme metodu 2 ku 1. To znamená, že dvě cvičení jsou zaměřena na skills + máme třeba jeden herní prvek, který je pro děti dělán zábavnou formou.

Jakou důležitost má podle tebe skills v dnešním hokeji?

T. R. Tuto odpověď bych rozdělil na dvě roviny. Můj pohled a pohled, jak ho vnímám zvenčí. Pokud začnu tím pohledem zvenčí, tak skills koučink je dnes hodně moderní záležitost. Tím to absolutně nechci nějak negovat, jen chci říct, že občas bývá člověk svědkem až bizardních situacích, kdy na různých turnajích vidíme, že některé děti mají osobního kouče jen na skills, a pokud se k tomu přidají ještě ambiciózní rodiče, může se skills trénink dostat i nad trénink hokejový s mužstvem. Tady se dostáváme do fáze, se kterou úplně nesouhlasím, protože si myslím, že jen skills dovednosti z tebe hokejistu neudělají. Pokud bych to měl uvést na příkladu, tak některé děti zvládnou precizně všechny cvičení, která jsou se skills spojené, ale nedokáží je přenést do hry. No a tady se dostáváme k tomu, proč vlastně tyto dovednosti děláme. Dle mého pohledu by mělo jít u hokejisty vždy o to, aby dal gól, či mu zabránil, ale to už je podle postu (úsměv). Musí ale dotyčný být v první řadě hokejista, mít hokejové myšlení, radost ze hry, a to vše jsou věci, které ti samotný skills nedá. Na druhou stanu je třeba přiznat, že kdo to s hokejem myslí trochu vážně, už se bez těchto základních tréninků neobejde. Ve Skandinávii, či v severní Americe se bez skills tréninků už vlastně nefunguje, ale v těchto zemích to není jen o tomto, ale automaticky se k tomu přidává fyzioterapie, kondiční kouč, správná výživa atd…

Když jsi narazil na téma správné výživy, tak zaobíráte se třeba i tímto?

T. R. Měli jsme besedu s rodiči na toto téma, a v kabině máme obrovský transparent, kde máme vypsané správné suroviny, které by měl sportovec jíst, které obsahují správné tuky, bílkoviny, sacharidy, vitamíny… Děti tak sami vidí, zda jejich jídelníček odpovídá této tabulce, či nikoliv. Samozřejmě to není jen o jídle, takže nabádáme děti k protahování těla i doma a po tréninku máme zavedené kompenzační cvičení (strečink). V kostce jde vlastně o to, aby děti pochopily, že sportovec člověk není jen ve chvíli, kdy má trénink, nebo zápas. Sport je styl života, a tak by k tomu měly děti přistupovat.

Pokud by Vás daná problematika zajímala hlouběji, doporučujeme odkaz zde a zde, kde jsou k vidění různá videa o různých metodách tréninku.