Pokračujeme v loňském trendu, kdy jsme vzpomínali na veleúspěšné vystoupení A týmu v sezóně 2004/2005. Tentokrát se budeme věnovat sezóně 2007/2008, kdy se povedl dorostencům parádní výsledek, když vyhráli krajskou ligu a následně se jim povedlo vyhrát i kvalifikační skupinu a zajistit si tak postup do ligy dorostu.

Jak na tento postup vzpomíná tehdejší trenér Pavel Hejl?

Před čtrnácti lety jste byl v roli hlavního kouče u postupu do ligy dorostu. Vzpomenete si, s jakým cílem jste tehdy do soutěže šli?

P.H. Vzpomínám na to velmi rád, i když už je to z hokejového hlediska historie. Vzpomínám si, že před sezónou se povedlo mužstvo vhodně doplnit, ať už tehdy hráči Strakonic, či kluky z Vimperku. Po doplnění těmito hráči jsme měli v kádru tři vyrovnané pětky, plus dva vyrovnané brankáře, což byl základ pro úspěch. Myslím, že do sezóny jsme nešli s cílem postupu, ale jak již to v těchto kategoriích bývá, tak jsme se snažili uhrát co nejlepší výsledek. Hráči, kteří tehdy tvořili skvělou partu, pracovali od začátku na sto procent a měli neustále chuť se hokejově posunout. Vše vyústilo v prosinci, kdy jsme od vedení dostali zelenou v tom, že i oni by měli zájem o to, abychom se o postup pokusili. To byla samozřejmě obrovská vzpruha pro samotné hráče, a ti začali makat ještě víc!

Jaký moment z celé sezóny byl podle vás nejtěžší a zároveň určující pro celkový výsledek?

P.H. Myslím, že to bylo krátce po novém roce, kdy se nám nashromáždila zranění a některé zápasy jsme hráli třeba jen v deseti hráčích. Ovšem přesto dokázali kluci makat a rvát se i v tomto nehokejovém počtu o dobré výsledky. Jak byl každý výsledek důležitý se ukázalo na konci základní části, kterou jsme vyhráli o pouhé dva body, ovšem i to nám dalo právo na účast v baráži.

Na utkání dorostu tehdy chodila výborná návštěva, což vyvrcholilo v baráži, kdy na poslední zápas praskal stadión ve švech. Jak jste to v mužstvu vnímali, a nemohlo to mít pro hráče svazující pocit?

P.H. Vzpomínky na diváky jsou parádní. Vím, že tehdy žily dorosteneckou soutěží vlastně celé Strakonice. Pro kluky bylo úžasné, že je chodili podpořit nejen rodiče, ale i kamarádi a postupně se diváků nabalovalo víc a víc, což vyvrcholilo ve zmíněné baráži. Pokud bych měl z vlastního pohledu hovořit za hráče, zda jim atmosféra svazovala nohy, tak si myslím, že trochu nervozita byla znát až v tom posledním zápase, které se nám dlouho nedařilo rozhodnout, ovšem o to více, jsme si později užili následné oslavy jak na ledě, tak i v kabině.

Jak probíhala konfrontace v lize dorostu a jak myslíte, že to ovlivnilo hráče do budoucna?

P.H. Vždy, když se postoupí o ligu výš, tak je ta konfrontace se soupeři těžší, což jsme samozřejmě i poté pocítili, ale i zpětně si troufám tvrdit, že jsme úplnou ostudu neudělali. Myslím, že nejvíce to pomohlo právě hráčům samotným, protože jim to ukázalo, že je možné se posouvat ještě dál a zkusili si konfrontaci s ještě kvalitnějšími protihráči, než hráli do té doby. Z toho kádru, který jsme tehdy měli k dispozici, mohu jmenovat třeba Davida Kováře, či Jardu Hřebíčka, kteří dnes hrají za A team HC Strakonice, či Jakuba Majora, který do nedávna za strakonické áčko hrál.

Krátce na postup s dorostem zavzpomínal tehdejší brankář Ondřej Kuncl

Výsledky kvalifikace

HC Strakonice	HC Chrudim	1:4
TJ Spartak N. M. n. Metují	HC Strakonice	3:5
HC Chrudim	HC Strakonice	3:4
HC Strakonice	TJ Spartak N. M. n. Metují	5:0

Fotogalerie

(zleva: Michal Gebauer, Tomáš Pešta, Jakub Kopecký, Jakub Dvořák)

(zpředu Jaroslav Pýcha, Aleš Dlouhý, Jakub Dvořák, David Kovář, Radek Sýkora, David Pavlíček, Tomáš Pěsta, Petr Kuncipál, Jaroslav Hřebíček, Jan Srb, Ondřej Kuncl, Martin Štěpánek, Michal Gebauer)