“Koukat na Ríšu Pitla, Honzu Kadlece nebo Romana Šulčíka, jak válí ve strakonickém dresu,to byla paráda”, říká útočník Ondra Dlouhý

V prvním rozhovoru v době “Covidové” jsme si povídali s útočníkem Ondrou Dlouhým.

Po třech zápasech Ti patří v bodování KL (Krajská liga – pozn. redakce) 2.místo se ziskem 10 bodů (5+5). Začátek sezóny Tě zastihl ve výborné formě. Co myslíš, že za tím stojí?

O.D. No tak takový vstup do sezóny jsem ani nečekal, ale jsem za něj rád, protože celý srpen a začátek září jsem strávil ve Vyškově na výcviku, takže na led jsem se vůbec nedostal. Ale určitě mi letos pomohla suchá příprava, byla poměrně náročná. Nic pro „milovníky“ běhu jako jsem já (smích), ale to k hokeji patří a teď za to můžu být rád. Každopádně letos nám se „Švíckem“ (Jakub Švec) zatím vycházelo víceméně vše, na co jsme sáhli. Doufám, že nám to COVID pauza nepřekazí.

Jako celek působíte od začátku sezóny hodně ofenzivně (průměr 7 branek na zápas), je to styl hokeje, který tobě nejvíce vyhovuje?

O.D. No zatím nám to tam v letošní sezoně padalo, což je super. Řekl bych, že každému se hraje lépe když soupeř nehraje „beton“ a nevyhazuje vše jen do středního pásma a na zakázané uvolnění. Snad nám to vydrží i po nucené pauze.

Kromě prvního zápasu, kde se obdrželo 6 branek, se zlepšila i defenziva. Zaměřili jste se na trénincích na tuto činnost více?

O.D. Abych pravdu řekl, tak jsem ve Strakonicích byl na pár trénincích, protože jsem pobýval v Brně. Takže, přes týden moc nevím, co kluci dělali, ale když jsem přijel na páteční trénink, tak tam nějaké nácviky na defenzivu určitě byly.

Ještě k defenzivě. Ty jsi do KL mužů vlétl v 16 letech a působil jsi tak trochu jako úkaz. Nejen, že jsi byl útočník, ale už v tak mladém věku ses nebál osobních soubojů a „špendlil“ na mantinel větší a zkušenější protihráče. Byl to styl hokeje, který ses učil od mala, nebo čím to bylo?

O.D. No, když jsem nastupoval v prvních sezónách za A-tým, tak to bylo úplně něco jiného než v juniorce. Pár zápasů jsem se rozkoukával. Oproti juniorskému hokeji jsou hráči zkušenější. Co se týče mě, tak já jsem nikdy nebyl žádný střízlík, takže osobním soubojům u mantinelu jsem se nikdy nevyhýbal.

V letošní sezóně vzpomínáme na akci Deset let od Baráže. Nejprve zkus vzpomenout, zda si pamatuješ některý ze zápasů z pozice diváka a jak se ti tehdejší hokej a atmosféra líbila?

O.D. Na hokej ve Strakonicích jsem tehdy chodil pravidelně, vždycky jsem se těšil. Ale abych si pamatoval nějaký konkrétní zápas, to asi neklapne (smích). Ale určitě tenkrát koukat na Ríšu Pitla, Honzu Kadlece, nebo Romana Šulčíka, jak válí ve strakonickém dresu,to byla paráda. Myslím, že i ostatním divákům, kteří tenkrát chodili v dost hojném počtu se to muselo líbit.

Ty sám, jsi v této době hájil barvy HCS v 8. třídě. Vzpomeneš si kdo vás tehdy vedl, koho jsi měl za spoluhráče a vlastně cokoliv z té doby?

O.D. No to už bude nějaký ten pátek (smích).  “Jako trenéra jsme měli p. Mikeše a pomáhali mu p. Jiřinec a p. Bednařík. V této době si myslím, že jsme měli velice dobrý kolektiv, který skvěle fungoval jak na tréninku, tak při zápasech. Tenkrát jsme hráli spolu s “Jířou” (Jakub Jiřinec), “Křéňou” (Tomáš Křenek), “Škodym” (David Škoda), kteří vlastně nastupují i teď za A-tým Strakonic. Dále s námi hrál i “Bedna” (Lukáš Bednařík), Kuba Němejc, Kuba Mikeš, David Koutenský, Vojta Kursch, Lukáš Janoch a v bráně jsme měli Tomáše Trnku a “Vastlíka” (Tomáš Vastl). Víc toho dohromady z hlavy asi nedám.

 

 

 

 

 

 

 

(Ondra Dlouhý v sezóně 2010/2011 – 8. třída)

Pokud se nepletu, působil jsi v mládeži pouze ve Strakonicích. Jak na tyto své postupné hokejové krůčky vzpomínáš, a změnilo se od té doby dle tvého názoru ve vývoji mládeže něco?

O.D. Tak s hokejem jsem začínal asi jako většina ve Strakonicích u pana Kubíčka, takže tímto bych mu chtěl poděkovat. Díky němu jsem se naučil základy bruslení a začal mě hokej bavit. Jinak máš víceméně pravdu. Akorát v dorostu jsem měl střídavé starty do Příbrami, do Ligy dorostu a poté v juniorce jsem byl na chvíli pouze na letní přípravě v Písku. Jinak jsem strávil všechny kategorie ve Strakonicích a určitě na to vzpomínám jenom v dobrém. A co se týče vývoje mládeže, to bych řekl, že je otázka spíš na naše novopečené trenéry ze šatny „Jířu“ (Jakuba Jiřince), „Šébu“ (Patrika Šebestu), nebo Máru Hrubého, kteří s těmi dětmi pracují a můžou to porovnat.

Jelikož to nebylo příliš mediálně prezentováno, chtěl bych se ještě ohlédnout, za vaší jarní účastí na MS v rybníkovém hokeji. Byl to pro tebe zatím největší zážitek spojený s hokejem a vznikla o tomto turnaji nějaká publikace, či dokument, který bys mohl našim čtenářům doporučit ke čtení, či ke zhlédnutí?

O.D. MS v Kanadě, tak to byl určitě jeden z největších zážitků, který je spojený s hokejem. Bohužel letos je jak kvalifikace, tak samotné MS z důvodu COVID-19 zrušeno, tak uvidíme, zda to vyjde další rok. Chtěli bychom se tam podívat alespoň ještě jednou, ale to je momentálně daleká budoucnost. Co mám poslední informaci, tak vzniká dokument, který se týká ročníku 2020, kterého jsme se zúčastnili. Zatím však není hotový.

(Ukázka z MS v “rybhokeji” – Autor videa: Ondřej Kubíček)

Nemůžu se nezeptat na současnou situaci. Ty působíš u armády, čili máš k situaci ještě blíže než běžný občan. Máte třeba zavedenou nějakou pohotovost kvůli pandemii Covid-19?

O.D. No působím sice u AČR, ale zatím jsem na škole, takže to asi nepociťujeme jako kluci, kteří už jsou na útvarech a jezdí do nemocnic. Nicméně nějakou pohotovost zavedenou máme. Teď jsme sice doma a máme distanční výuku, protože uzavření vysokých škol se týká i nás, ale kdyby byl nějaký problém a zavolali mi, tak bych se do Brna musel dostavit.

Když už jsme se dostali k armádě. Já si nemohu pomoc, ale mně toto povolání přijde spíše jako poslání než třeba jako běžná civilní práce. Je to ještě v dnešní době tak a byl to tvůj dětský sen, dostat se k armádě?

O.D. No máš trošku pravdu, asi k tomu musíš mít nějaký vztah. Jako malý jsem určitě hned nepřemýšlel o AČR, ale postupem času na střední škole mě to začalo zajímat víc, poté jsem to viděl u bratra, a tak jsem se dostal k tomu, že chci studovat protivzdušnou obranu. Naštěstí se mi to povedlo a na tento obor jsem se dostal. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

 

Start a Conversation

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *