Hlavní cíl, který zněl dostat se do play off, hokejisté Strakonic pod trenérskou taktovkou Pavla Hejla splnili. Ve vyřazovací části proti Písku však neměli šanci a vypadli po dvou debaklech 0:6 a 3:9. V polovině února pro ně tak sezona skončila, což 
v minulých letech nebývalo zvykem. Trenér říká, že mužstvo na víc nemělo. Vidí v něm ale perspektivu, pokud se nadále bude pracovat s mladými hráči. Nedokáže však říci, zda u něj ještě v příští sezoně bude v roli trenéra stále on. Uvedl to pro Strakonický deník.

V rozhovoru před touto sezonou jste zmínil, že mužstvu chybí lajna, která by hrála poslepu. Nepodařilo se ji dát dohromady ani v jejím průběhu. Byl to podle vás ten hlavní důvod toho, že jste skončili až sedmí a vypadli jste ve čtvrtfinále play off?
Nedával bych tomu důraz. Říkal jsem to a opravdu se nám nepodařilo poskládat jednu lajnu, která by nám rozhodovala přesilovky, uměla vytvořit tlak, chytrou nahrávku. Chyběl typ Martina Pangráce a koncového hráče Milana Černého, ti dva určitě chyběli moc. Z 50 až 60 procent to ovlivnilo průběh.

Takže postup do vyřazovací části, což byl hlavní cíl, ze sedmého místa byl opravdu maximum možného?
Myslím, že ano. Tenhle mančaft doopravdy na víc neměl. Ale je v něm budoucnost, účast v play off byl však zatím vrchol.

Po dlouhých letech úspěchů je to brzký konec pro Strakonice, už v polovině února…
Vzhledem k tomu, v jakém jsme byli rozpoložení a sestavě, tak každý asi rychlý konec uvítal. Přišlo to brzy, ale člověk si alespoň může odpočinout. Vedení také bude moci dříve řešit věci do budoucna. Konec sice přišel brzy, ale tak to chodí. Také jsme mohli končit o týden dříve.

První polovina základní části vypadala nadějně, v té druhé jste museli zabojovat o samotnou účast v nejlepší osmičce 
a navíc jste se nevyhnuli několika debaklům. Čím to bylo?
Začátek máme vždy dobrý, po letní přípravě jsme pokaždé kvalitně připraveni. Kluci chodí poctivě trénovat. Jiné týmy se asi scházejí až později a všichni dohánějí to, co my už máme v srpnu v nohách. Proto máme možná první část lepší. V létě má také víc kluků volno, potom ale začne škola, další chodí do práce a jezdí jen na jeden trénink. To je také znát.

V průběhu odvetné části vás potkala nepříjemnost v podobě incidentu Milana Bláhy a Davida Kováře. Vyústil v odchod prvně jmenovaného. Všichni z oddílu říkali, že to nemělo vliv na tým. Opravdu to mužstvo nepoznamenalo, když se na to podíváte teď s odstupem?
Nepoznamenalo. Stalo se, vyřešilo se to, jak se vyřešilo a myslím, že kluci se semkli. Byla tam opravdu parta. Podle mě ten incident a jeho dohra neovlivnila nic. Že byl Milan Bláha výborný hráč, to víme, na druhou stranu je tak zkušený, že takovéhle věci by si měl sám ohlídat. Jestli chyběl, nebo nechyběl… V těch utkáních, kdy nastoupil, pomohl nahrávkou či gólem jenom v pár z nich. Jinak odehrál normální zápasy jako kterýkoliv hráč.

V průběhu ročníku jste také změnili herní systém. Proč jste se k tomuto kroku rozhodl a kdy jste dospěl k názoru, že je potřeba tato změna v rozehrané soutěži?
Do konce roku 2014 jsem doufal, že kluci pochopí, co máme hrát. Ale máme mladý tým a napadání 1–2–2 nebo 2–1–2 nezvládal. Hráči nestíhali, propadali. Tak jsme razantně řekli ne, budeme hrát zónovou obranu v lajně, což kluci celkem pochopili. Ale asi bylo pozdě začít to pilovat v lednu. Mohli jsme na tom pracovat už dříve, ale rozhodli jsme se jinak. Náš mladý mančaft v té chvíli snad ani na jiný systém neměl.

Nakolik za tu chvíli hráči nový systém pochopili a zvládli?
Myslím, že tak na 50 procent. Někteří hráči na méně. Mají svoji hlavu a vydrží ho plnit jen pár minut a potom si stejně hrají svoji hru. Je to v hlavách. Kdyby to všichni dodržovali tak, jak měli, tak bychom třeba s Pískem také v play off vypadli, ale trošku důstojněji než při skóre 3:15!

Kdo z mladých hráčů se vám líbil nejvíce?
Hodně vyrostl Ondřej Dlouhý, ten to má v sobě. Má sílu, střelu, rychlost, nebojí se. Ostatní odevzdali, na co měli. Nikdo nepřevyšoval, nezlepšoval se. Každý prodal, co dokáže. Tendenci zlepšovat se má i Michal Bazgier, ale musí si srovnat, jestli chce hokej dělat tak, jak dělá.

Co vás potěšilo a co naštvalo?
Potěšilo mě, že jsme se scházeli na tréninky v hojném počtu, v létě byli kluci ochotní chodit třikrát týdně. Co mě naštvalo? Pokaždé mě naštve, když jdou hráči do zápasu ležérně, nechce se jim bruslit a hrát to, co chci. Ale když u nich vidím alespoň trochu bojovnosti, dá se to skousnout.

Zeptat se musím i na brankáře. Roman Špiler na začátku sezony chyběl z pracovních důvodů, ale nakonec odchytal jediný zápas. Měl pořád práci a proto vykrystalizovala dvojice Jakub Myslivec – David Havelec?
Roman trénoval, ale pořád říkal, že se necítí na celý zápas. Byla i domluva týden před zápasem ve Veselí nad Lužnicí, že by nastoupil v domácím utkání play off s Pískem, kdybychom v prvním utkání vyhořeli. Ale sám řekl, že do branky nepůjde, že ho pálí nohy. To akceptuji. Je to gólman, který má něco odchytáno a když řekne, že se necítí, tak se necítí.

Zvládla dvojice mladých gólmanů své role? Nechyběl Roman Špiler právě tou svojí obrovskou zkušeností, kdy na něj mančaft v minulých sezonách spoléhal?
Roman chyběl hodně. Ale oba další gólmani se svých rolí zhostili dobře. Jakub Myslivec odchytal řadu zápasů, ve kterých nás podržel a body šly za ním. Že mu nevyšel závěr základní části 
a play off, to k hokeji patří. David Havelec zase potvrdil, že když nastoupil, chytil, co měl. Možná mohli mít oba víc štěstíčka. Oba ale vždy podali stoprocentní výkon, je v nich budoucnost.

U mužstva jste druhým rokem. Jak to bude dál, načnete i třetí sezonu?
To byste se musel zeptat vedle (kývne ke kanceláři výboru HC Strakonice – pozn. redakce), jestli tady budu, nebo ne. Otázka je, jestli vedení nechce přejít na hrací dny
 v sobotu, jak jsem se dozvěděl. V tom případě bych určitě skončil kvůli kolizi s prací. Všechno je to asi v brzkém jednání, jestli se vedení rozhodne hrát v sobotu, nebo dál v neděli. Až podle toho asi začnou jednání s trenéry, jestli přijde někdo jiný, nebo zůstanu já.

Určitě by vás ale mrzelo, kdybyste musel skončit. Začal jste tady nějakou práci, ve které pokračujete. Jde především
 o omlazování týmu a zabudovávání domácích hráčů.
Práce je tady rozjetá, výsledky jsou super. Nebráním se tomu pokračovat. S klukama je to tady běh na dlouhou trať. A musel by přijít trenér s obdobnou filozofií, podpořit mladé hráče a jít tím směrem, aby se i ušetřily peníze
a hráli tady strakoničtí kluci, kteří tady vyrůstají odmalička. Tuto tendenci razím. Myslím, že se mi v tomto podařilo prorazit.

Sezona 2014/2015 stále běží, 
i když pro vás už skončila. Je polovina února a navíc se bavíme v situaci, kdy není jisté, zda budete u mužstva pokračovat. Přesto, jaký je váš výhled do nového ročníku?
Záleží, kdo nastoupí do letní přípravy a do sezony. Vrátit by se měli Milan Černý
 a po operaci Martin Pangrác. Jsou okolnosti, které vykrystalizují těsně před sezonou… Bude záležet, jak se podaří potrénovat, ale cíl bude pro Strakonice opět účast v play off. Pak už je to o dvou třech zápasech. Záleží, jak se tým poskládá a kdo u něj bude.

Autor: Miloš Vrátný/www.strakonickydenik.cz, foto Jan Škrle