g7Krátce po skončení hokejové sezony jsme dostali překvapivou zprávu, že v píseckém hokejovém klubu IHC Písek končí šéftrenér mládeže Roman Heindl. Kdo se nezeptá, málokdy se něco dozví, a tak jsme Romanu Heindlovi položili několik jasných otázek a čekali jsme upřímné odpovědi.

Jak hodnotíte nedávno skončenou sezonu píseckého mládežnického hokeje?

Co se týká žákovských kategorií, tam je práce během na dlouhou trať. Snažili jsme se neustále pracovat na zdokonalení bruslení, což vidím u hráčů píseckých vyšších kategorií jako zanedbané, protože v minulosti se na tuto nejdůležitější věc v připravenosti hráčů moc nehledělo, u těch mladších jsem postupně viděl pomalý posun. Součástí tréninků byl rovněž cílenější rozvoj dovedností. Vždy jsem chodil porovnávat výkonnost našich žáků po nějakém čase v utkáních a trénincích a tam bylo vidět, kde jaký trenér a jak kluky připravuje. A hlavně jak si kluci stojí v porovnání s ostatními soupeři. Tam mi to srovnání vždy ledacos o práci kolegů napovědělo. Z toho důvodu nechci hodnotit tabulková umístění, řekli jsme si s kolegy, že výsledky nebudou na prvním místě a snahou mělo být dát prostor pokud možno všem hráčům tak, aby se herně rozvíjeli a zdokonalovali.Jinak jsem byl rád, že se podařilo udržet extraligu mladšího dorostu. Z tohoto kádru se kluci prosadili i na Zimní olympijské hry dětí a mládeže v jihočeském výběru. Tím si řekli i o nominaci do širšího kádru reprezentace.Starším dorostencům se v závěru v baráži rovněž podařilo uhájit extraligu a tak zachovat návaznost na extraligu mladšího dorostu. Udržením těchto dvou kvalitních soutěží je zaručen růst hráčů, kdy musí dobře a kvalitně trénovat, aby se v konkurenci extraligy udrželi. Udržení těchto dvou soutěží by měla být do budoucna pro klub priorita, aby kluci měli cíl a viděli smysl v tom, že budou mít čtyři roky na to, připravit se v domácích podmínkách na další hokejovou kariéru a neodcházet už do mladšího dorostu jinam.Junioři se v lize bavili, soutěž udrželi, a tím je návaznost pro starší dorostence, kteří nemají ambice nebo snahu prosadit se v extralize juniorů a dál tvrdě trénovat, zachována.

Můžete se vyjádřit k výkonům a výsledku i týmu mužů?

Nechci a nebudu se vyjadřovat k výsledku mužů. Vyjádřím se však ke všemu, co se událo, než muži začali Krajský přebor hrát.Po všech peripetiích šlo IHC Písek s.r.o. do insolvence, výbor v podstatě připravoval svou rezignaci a za dveřmi už byla nová sezona. Týden, dva se nic nedělo, měla se zahájit letní příprava družstev, přihlašovat soutěže, zajistit rozpočet a spoustu věcí, které se v dubnu před nastávající sezonou musí připravit. Oslovil jsem tedy pana Hanuse a pana Polanského, zda by neměli chuť začít jednat s lidmi, kteří by pracovali v jakémsi přípravném výboru a chystala by se jak příprava na novou sezonu, tak věci okolo volby nového vedení. Pánové oslovili několik lidí, ti chtěli hokeji pomoci, tak začal přípravný výbor, včetně mě, pracovat. Chytří začali kritizovat, kde bereme mandát vůbec něco tvořit a podobně. Přesto jsme se nenechali odradit, i když se údajně tvořily i ještě jiné zájmové skupiny lidí, kteří „jistojistě nesledovali své zájmy“ a chtěli píseckému hokeji pomoci.Prvním, co se podařilo vyřešit, bylo naplnění rozpočtu na chod mládeže za pomoci Petra Pechka, Marka Novotného, Ladislava Hanuse a dalších členů přípravného výboru. Tím jsme věděli, že můžeme s družstvy trénovat a přihlásit soutěže bez omezení. Dohodli jsme se, že všechny trenéry zaměstnáme i nadále za stejných mzdových podmínek. V předešlé sezoně pracovali, i když výplatu dostávali s výrazným zpožděním. V tomto čase se podařilo oslovit místostarostu města Knota, který měl zájem ve výboru figurovat, k tomu se měl zájem přidat Zdeněk Šťastný. Mládež jsme měli vyřešenou, vyvstala otázka, jestli budeme hrát i mužskou soutěž. Hlavně pánové Knot aŠťastný usilovali o přihlášení mužů do Krajského přeboru, neboť slovy pana Šťastného, mužský hokej do Písku dlouhodobě patří. V rozpočtu však s muži nebylo počítáno, peníze byly nasmlouvány pouze na mládež. Přesto se rozhodlo, že se peníze na muže seženou, popřípadě se něco půjčí od mládežníků. Dalším problémem byli hráči, většina ukřivděných a naštvaných na písecký hokej hrála za Radomyšl, nebo se hokejem bavili ve Strakonicích. S vidinou trenéra mužů Písku se jal konat trenér Volf. Viděl řešení v tom, že by tedy kluky přemluvil, aby šli hrát za Písek. Ale něco za něco, do navržené kandidátky nového vedení chtěl zapracovat pány z okruhu Radomyšle – Kastnera, Kuníka, někoho z řad píseckých Městských služeb, tím byl hráč Radomyšle Jakub Šimoník. Přípravný výbor v dobré víře vyhověl, to už však začal být tímto uskupením ovlivňován pan Šťastný a hráči byli přemluveni, aby tedy za ten Písek hráli. Já jsem po prokouknutí těchto intrik odmítl kandidovat do výboru klubu IHC. Jelikož byla obava, že tento nově navržený výbor bude valnou hromadou volen, snažil jsem se s kolegou Všetečkou ovlivnit účast rodičů na této volbě a rovněž i doporučoval volbu jiných navržených členů. Výbor byl zvolen, dostal na podnose na stůl naplněný a nasmlouvaný rozpočet na mládež, nyní řiďte a utrácejte.V novinách se začala objevovat prohlášení, jak nám Radomyšl přenechá hráče. K tomu bych chtěl jenom podotknout, že v době, kdy hrálo mužstvo mužů IHC Písek 1. ligu, jsem se sekretářem Milanem Růžičkou a po dohodě s bývalým předsedou Petrem Pechkem povolil hostování hráčům mateřského IHC Písek, kteří na 1. ligu neměli výkonnost, nebo tuto soutěž už nechtěli hrát, uvolnění zdarma do Sokola Radomyšl na dva či tři roky s tím, že pokud by je Písek kdykoliv potřeboval, bude jim hostování v Sokolu bez jakýchkoliv průtahů ukončeno a hráči se vrátí zpět do mateřského oddílu. Tak dlouhé hostování bylo povoleno z důvodu, aby nemuseli činovníci Radomyšle jezdit každý rok na registrační oddělení ČSLH do Prahy, tam prodlužovat hostování na další rok a platit poplatky související s registrací a další cestovní náklady. Před tím hrál Sokol okresní přebor na zimním stadionu ve Strakonicích, kam i spádově patří. Pod záminkou, že bude Radomyšl béčkem Písku, se tento tým přihlásil do Krajského přeboru s mužstvem složeným z devadesáti procent z píseckých hráčů, protože vlastní kmenové hráče, kteří by byli schopni hrát tuto soutěž, Sokol Radomyšl nemá.Další věcí pro mne, znalce jihočeského hokeje, byla velmi úsměvná informace, že klub Radomyšle přenechal svou licenci pro IHC na Krajský přebor. Skutečnost je taková, že kdokoliv se rozhodne a vytvoří si hokejový klub, přihlásí se na ČSLH, dostane registrační číslo a bez nejmenšího problému se může přihlásit do Krajského přeboru. Takže to vše bylo dost velké klamání sportovní veřejnosti od záchranářů píseckého hokeje. Hodně mě nadzvedly ty řeči o postupu. Vážím si hráčů, kteří něco v hokeji dokázali, s některými, kteří se vrátili do barev IHC, jsem ještě hrával. Ti hráli tak, jak uměli a jak jim práce a věk dovolily. Ale nebudu si vážit těch lenochů, kteří v hokejovém životě nic nedokázali, skončili v kraji a mohli vůbec někde hrát díky tomu, že Radomyšl udělala mužstvo. Proto jsem ty prsaté řeči o postupu nebral vůbec vážně, sám jsem zažil, jak je postup z kraje až do první ligy dlouhý a náročný. Bral jsem účast v mužstvu mužů IHC těch, co hokej nikdy slavně nehráli, včetně trenéra Volfa, jako urážku nás všech, kteří jsme v píseckých barvách v minulosti bojovali.V loňské sezoně jste jako trenér hrál se starším dorostem o republikový titul, letos jste se až do posledního zápasu strachoval o záchranu.

Jaký byl největší rozdíl mezi těmito dvěma sezonami?

Těch faktorů bylo několik. Prvním byl přístup k tréninku staršího ročníku už v letní přípravě. U těchto hochů převládal názor – my už jsme loni hráli play off, letos to zase hravě dáme, už jsme přeci velcí borci. Výsledky v testech byly oproti loňsku stejné, u některých i horší, tam už jsem zaznamenával, že pokud se chlapci nevrátí nohama na zem, tak budeme mít problém. A ten také nastal, když nebyl stabilní gólový střelec, nikdo z těch starších pravidelně nebodoval a nikdo z nich nebyl lídrem týmu. Těch jsme v předešlé sezoně měli několik. Druhým faktorem byl přístup mladšího ročníku. Jak trénink začal bolet, a ten náš, který jsme s Martinem Všetečkou praktikovali, opravdu bolel, hráči si začali ulevovat a neprokazovali dostatek vůle dřinu zvládnout. S těmi mladými se to však neslo již z mladšího dorostu, kdy jistí rodiče měli pocit, že jim ten Krupka moc nakládá, že moc trénují a že jsou unavení. A tak ten Krupka podlehl a objem jim snižoval, no a důsledek se projevil hned prvním rokem ve starším dorostu. Jejich projev bez vůle a snahy porvat se s dřinou a nepřízní v zápasech, kdy mohla o lepším výsledku rozhodnout právě ta vůle, byl často markantní.Třetím faktorem byl odchod brankaře Jana Pechka do extraligy juniorů Mladé Boleslavi. Honza tam odešel za vidinou nominace do reprezentační osmnáctky a účasti na mistrovství světa této kategorie. V tom mu nechtěl nikdo bránit, a tak jsme přišli o velkou oporu v brance. V úspěšné, dnes už předminulé sezoně, nám Honza vychytal play off, kdyby neodešel, určitě by byl náš výsledek o poznání lepší.Dalším faktorem navíc bylo v začátku sezony prosazení pochybné filozofie nového výboru, kdy se naše vedení začalo handrkovat se Strakonicemi o směšné peníze za hostování hráčů IHC ve strakonických mužích. Tím, že se včas vedení se Strakonicemi rozumně nedohodlo, došlo k tomu, že dva stabilní hráči kádru nemohli ve dvou úvodních zápasech nastoupit, jelikož neměli schválené hostování. Mimo staršího dorostu nemohli nastoupit do mistrovského utkání i další hráči ze Strakonic v družstvu mladšího dorostu.Celkově to byla hodně těžká záchranářská sezona. Na jedné straně nervy s hokejem a výsledky a na druhé straně stálý stress s tím, co zase pánové ve výboru s našeptávačem, panem Kastnerem, vymyslí.

Kolikátou sezonu jste v Písku letos dokončil?

Dokončil jsem pátou sezon u . První rok jsem pracoval v managementu klubu a chodil pomáhat trénovat 2., 3. a 4. třídu. Pak již jako klubový šéftrenér mládeže jsem absolvoval čtyři vcelku úspěšné sezony u staršího dorostu. Vytížen jsem byl také u žáků.Do médií jste se často vyjadřoval, že Písek je vaší srdeční záležitostí. Dokonce jste tady jako Českobudějovičák založil novou rodinu a natrvalo se usídlil. Najednou přišla zpráva jako blesk z čistého nebe – Heindl končí.

Bylo to opravdu tak najednou, nebo se k tomu schylovalo delší dobu, a proč se tak vůbec stalo?

Rozhodnutí mé a mojí rodiny bylo zůstat v Písku, prodat byt v Českých Budějovicích a koupit byt v Písku. Prozatím jsem bydlel v pronajatém bytě. Mladší dcera Terezka se narodila v Písku, holky si tady zvykly. Hokej miluju a beru práci trenéra mládeže jako poslání. Moje pochybnostio dalším působení u píseckého hokeje začaly vyvstávat ihned po začátku šéfování nového výboru a hlavně jeho předsedy, panaŠťastného. Jejich filozofie se začala vymykat mému chápání. Prvním problémem byla snaha být dobrými hospodáři, za každé hostování a všechno chtít peníze. Lichá byla i snaha zakázat kmenovým hráčům IHC Písek hostování v jiném klubu v kraji a hrát zápasy proti Písku. Prvním velkým problémem, který mne utvrzoval v tom, že si asi s těmi pány nebudu dále rozumět, byla skutečnost, že ten Všetečka sice umí trénovat, ale je drzý, neumí jednat s rodiči. To však bylo ve smyslu jedna paní povídala, ale tu jsem nikdy neviděl, a tak to uděláme šalamounsky. Heindlovi dáme úkol vyhodit Všetečku, když neposlechne, vyhodíme i jeho. Následně výbor svolal schůzku s rodiči, aby se vyjádřili, zda chtějí Martina Všetečku vyhodit. Jenže to narazili na nevoli rodičů. A to, co vymysleli, všechno popřeli. Rovněž jsem začínal mít pocit, že některé členy výboru zajímalo pouze shánění peněz jen na A tým, mládež je po celou sezonu moc nezajímala. Až když se blížil její závěr a následné boje o udržení, tak potom se začali starat, abychom nespadli. A hlavně, aby hrál A tým a pokud možno za každou cenu na postup. To nehovořím o podpisu velmi nevýhodné smlouvy s Městem o pronájmu zimního stadionu. Pak začali pánové výboři naslouchat některým klubovým trenérským lenochům, od kterých jsem vyžadoval kvalitní práci, to je samozřejmě nepopulární, a tak si trenéři začali na svého nadřízeného stěžovat. Jak bych to měl dělat, jak to dělám špatně, přeci nás to tady v Písku ten Budějčák nebude učit. Navíc mi tu budeme mít své trafiky a pokud tu Heindl bude, mohl by nás o ně připravit. Problém byl v tom, že někteří trenéři berou trénování jako zaměstnání a ne jako své poslání. Hlavně, ať je patnáctého výplata na účtu, trénink nějak ošulíme, někdy nepůjdeme ani na led a bude to. Dokonce projevovali svůj charakter svými krátkozrakými tvrzeními, že tato sezona byla super, peníze byly na účtu včas, tak pohoda. Ale ti dotyční asi zapomněli, kdo peníze do rozpočtu před sezonou sháněl, že to nebyli ti nově zvolení, co už pouze měli výplaty každý měsíc rozdělovat. Rovněž trenéři zapomněli, jak před mým příchodem byli placeni. Po dohodě a s přispěním do rozpočtu od tehdejšího předsedy Petra Pechka jsme přistoupili na to, že začali trenéři dostávat výplatu po celých dvanáct měsíců, před tím pouze za deset měsíců, a byla jim dost podstatně navýšena. Tehdejší velký manažer Pavel Horažďovský mi mou první žádost o navýšení výplat a platbu dvanácti měsíců shodil ze stolu a dnes se chvástá, jak to zařídil, že se ti trenéři už mají dobře. Možná by už měli shánět bronz, aby nám s Petrem Pechkem mohli začít stavět před stadionem sochy, říkával Horažďovský. Rovněž vadil novému vedení i prodej a odchody hráčů jinam do juniorských extralig. Kdyby nám Sparta a Mladá Boleslav před sezonou za hráče nezaplatily, nemohli jsme ji dohrát, to si nikdo neuvědomuje. Byl jsem kritizován za to, že hráče juniorského věku pouštím bez náhrady jinam, že se je nesnažím v klubu udržet. Na to jsem vždy odpovídal, udržíme je, dejte jim však velmi kvalitního trenéra, osobnost, která trénovat umí, dejte klukům výstroj a hokejky, no a k tomu drobné kapesné. Na tento můj názor se kývlo, ale skutečnost je jiná, což dokazuje letošní trenérské obsazení u juniorů. Hráči s ambicemi a vůlí něco dokázat, budou za těchto okolností a vytvořených podmínek stejně dál odcházet, nebudou chtít za juniory v Písku hrát. Tak zbývá jen doufat, že je budou někde v extralize drilovat a pokud se neprosadí, vrátí se skvěle připravení, lépe než hráči, kteří v klubu zůstanou. Jsem zvědav na mého kritika ohledně odchodů juniorů pana Setikovského, jak bude tuto situaci řešit, přeju mu hodně štěstí s tímto novým vedením.Poslední kapkou byl fakt, že staršímu a mladšímu dorostu dal na závěr sezony sponzor 50 000 korun. Peníze se měly rozdělit mezi tyto dva týmy, aby se kluci mohli po zápase najíst, mohli jsme jim koupit izolaci a podobně. Peníze někde uvízly a tato dvě družstva neviděla ani korunu, přes výslovné přání sponzora, že peníze jsou pouze pro tyto dva mládežnické týmy.To všechno jsou důvody, kvůli kterým jsem požádal o výpověď, i když jsem byl v Písku spokojený a odejít se mi vůbec nechtělo.

Co by se muselo stát, aby k vašemu odchodu nedošlo, byla vůbec možná jiná varianta?

Dnes už jsem utvrzen v tom, že odchod byl jedinou variantou. Výbor měl po baráži staršího dorostu sezení, na které jsem byl pozván. Nikdo z přítomných se mne nezeptal, zda na výpovědi trvám a zdali bychom se nemohli nějak dohodnout na tom, abych v Písku dál u mládeže pracoval.Na místo toho se pan Šťastný předseda s panem Kuníkem vyptávali, kam že to teda jdu, co tam budu dělat a hlavně, jak se se mnou finančně vypořádají. Má smlouva s ČSLH, odkud na mou výplatu chodily peníze, zněla do konce dubna, tak nebylo co řešit. Přesto měli pánové obavy, zda si peníze zasloužím. Jediný pan Knot, obratný to politik, mi poděkoval za práci a popřál hodně štěstí. Podtextem však bylo, že bude výbor rád, aby spolupráce mezi IHC Písek a po mém nástupu v HC České Budějovice, byla na dobré úrovni. To mne utvrdilo v tom, že už tu nemám co pohledávat, že jsou rádi, když odejdu, a tím uvolním místo pro jejich loajální soukmenovce. Dají práci svým kamarádům, kteří sice moc trénovat neumí, ale budou držet pusu, když bude včas výplata, a nebudou jim do toho mluvit, protože sami toho, tak jako výbor, o hokeji moc neví. Vůbec jim nejde o trenérskou profesní kvalitu, zkušenosti a dlouhodobé výsledky člověka, který v Písku strávil dvacet let života, ať už jako hráč, nebo trenér.

S jakými pocity hokejový Písek opouštíte?

Neodcházím za lepší nabídkou, tak, jak to nové vedení prezentuje. Odcházím kvůli novému vedení klubu IHC Písek, které má pro mne nepochopitelnou hokejovou filozofii, se kterou se neztotožňuji. Vede klub tak, že mám velké obavy o další výchovu mladých hráčů v klubu a o klub samotný.

Předpokládám, že bez hokeje zatím žít nedokážete, kam povedou vaše kroky?

Každý rok, který jsem pracoval v Písku, ležela na stole nabídka návratu do Českých Budějovic, k tomu vždy ještě k práci v mládežnických extraligách. Podmínky byly i za daleko zajímavějších finančních částek, já však pravidelně odmítal a chtěl dělat dobře svou práci u mládežev Písku. Šel jsem sem s velkými ambicemi dělat mládež dobře, ale začínal jsem mít často pochybnosti, zda ta jistá část místních trenérských trafikantů vůbec něco chce měnit. Charakter, vztah ke své práci, vztah ke klubu a trenérský přístup ukázali někteří trenéři IHC Písek i na závěrečném večírku v Divadle pod čarou, kdy se ani neobtěžovali na tuto klubovou akci dorazit. I tyhle věci usnadnily mé rozhodnutí odejít, vrátit se s těžkým srdcem od rozdělané práce v Písku zpět do Českých Budějovic, kde trénuji mladší dorost a navíc budu sekretářem klubu.

Slovo závěrem na rozloučenou?

Závěrem bych chtěl podotknout, že tato má vyjádření mají sloužit jako důvod k zamyšlení písecké hokejové veřejnosti. Dávám pravdivou informaci o tom, jak to u hokeje v Písku je a doufám, že se veřejnost a rodiče hráčů zamyslí nad těmito skutečnostmi a nebudou si nechávat nutit polopravdy a upravené lži o záchraně píseckého hokeje.Přesto všechno přeju všem hráčům, se kterými jsem v Písku mohl pracovat, hodně štěstí, úspěchů a ať mají stále na paměti, že jen poctivou dřinou se dají dosáhnout výsledky jak ve sportu, tak v životě!

 

V Písku skončil i Všetečka

Martin Všetečka působil jako asistent trenéra Romana Heindla u staršího dorostu. V předminulé sezoně společně bojovali o pocty nejvyšší, v loňské svůj tým v extralize zachraňovali, ale v posledních zápasech už Všetečka na střídačce nestál. V době dlouhodobě plánovaného zájezdu s družstvemžáků do Švédska byl na trenérském postu nahrazen MiroslavemKrupkou a Miroslavem Šperlem a po návratu ze Skandinávie už se na střídačku nevrátil. Kromě trénování staršího dorostu byl Martin Všetečka hodně vytížen i u žákovských kategorií. V hokejových kuloárech byl ve svém mládí považován za ambiciózního trenéra, který se nebrání sebevzdělávání a postupem doby by mohl vnést do trenérského týmu IHC Písek svěží vítr a novodobou trenérskou odbornost. Ale stejně jako v každé jiné lidské činnosti, i v hokeji se nenajde ten, který by se zavděčil lidem všem. Kromě některých odpůrců měl Martin Všetečka, hlavně mezi mladými píseckými hokejovými nadějemi a jejich rodiči, daleko více příznivců. Ale ani to nezměnilo jeho rozhodnutí: „Dne 30. dubna jsem na vlastní žádost neprodloužil trenérskou smlouvu v IHC Písek. Hlavním důvodem jsou neshody s vedením klubu a můj nesouhlas se spojením IHC Písek se Sokolem Radomyšl. Po pěti letech odcházím z IHC Písek od rozdělané práce s mládeží a velmi mě to mrzí.“

Zdroj: Písecké postřehy, www.jcted.cz, Václav Kozma